Letošní Jesenický Klondike – otevírání zlatokopeckých claimů ve Zlatých Horách – tentokrát proběhl za báječného počasí v idylické až téměř bukolické atmosféře. Nejen rýžování zlata, ale i zlatokopecké fazole přinesly výsledky přímo k nezaplacení. Hlavní organizátor, Pepa Večeřa, mu letos vtiskl motto:

„Jednou jsi v dole, jednou nahoře„

Také soutěž ve fedrování foroty ze starého důlního díla, završená profáráním štoly a výstupem pomocí lana z propadlé dobývky do prozářeného lesa byla letos hotovou selankou, zejména oproti některým předchozím drsným ročníkům. I hlavní pořadatel si pochvaloval, jak rychle se letos zdařilo vyhodnocovat výsledky, zejména díky tomu, že soutěž v rýžování zlata byla zařazena na počátek soutěže. Mnohá družstva správně pochopila, že se nejedná až tak o soutěž, jako spíš o úžasné zážitky, a vychutnávala si nastupující jaro v přenádherné přírodě Zlatohorska.

Přehlednou tabulku výsledků a účastníků naleznete na fotogalerii KPZH zde.

Tabulku výsledků s vyhodnocením dílčích úkolů naleznete zde.

A jaké to tedy byly úkoly? Krom již tradičního rýžování permafrostu a rýžování na přírodním klejmu – tentokrát skutečně nádherném – a tradičních zlatokopeckých fazolí, které jsou již také tradičně výtvarně i chuťově nadstandardně vyvedené, odhadovala družstva rozměry propadliny dolu Žebračka. Krom dalších znalostních soutěží pak pod hřebenem Příčné hory předli na kolovratu dratev na opravu zlatokopeckých škrpálů. Do vlastnoručně vyrobené šablony účastníci odlévali cín.

Video: A co k fazolím ?

Video: Jak správně servírovat ?

A jak hlásí pořadatelé, ani oni neměli nouzi o zážitky.

Květa P. píše: „… naše jízda Láďovým Roburem na vrchol nad Marií Hilf k Josefce to byla jízda! V první zatáčce se mi otevřely dveře! Nevěděla jsem co chytat dřív, kolovrat, mou termosku s čajem nebo se držet, ať nevypadnu sama. Nahoře bylo spoustu sněhu to Robur parádně zvládl. Chatička se za chvíli pěkně vytopila, soutěžící si tu sušili promáčené svršky. Své úkoly s nadšením začali plnit. Lití olova do své vyrobené šablony a spříst pomocí kalafuny na kolovratu dratev,to byla krásná  podívaná. Těžké to bodování, když jim to tak šlo.“

Nezbývá, než poděkovat všem účastníkům i pořadatelům, přičemž mimořádný dík náleží Milanovi Rumanovi za velkorysou podporu, s níž přistavil svůj autobus a s úsměvem vyvezl všechny soutěžící od radnice až nahoru k Žebračce. Milane, ač jsme si vyrýžované zlato sobecky schovali pro sebe, v srdci nám zbylo i nějaké pro tebe : )

Díky.