Lokálpatrioti, milovníci folklóru, historie i legrace jistě zaznamenali, že ve Zlatých Horách byl před lety objeven kancionál, obsahující dávno zapomenuté písně a tance Jesenicka. Badatelský tým Klubu přátel Zlatých Hor (KPZH) se jal tento kancionál restaurovat, přičemž rozluštil celou řadu tajemných záhad, které tam byly ukryty. O tehdejších výsledcích bádání vydal KPZH 29. února 2012 vědeckou publikaci „Horování pro kahancové písně a tance“. Výsledky folklórního snažení badatelského týmu KPZH v témže roce zaznamenalo i Vlastivědné muzeum Jesenicka a v roce minulém i Národní technické muzeum v Praze, které zaslalo badatelskému týmu srdečný a nadšený ohlas.

První pátek po 29. únoru letošního roku uspořádal badatelský tým „Horování pro jesenický a zlatohorský folklór“, jehož cílem je uvádění zdejších dávno zapomenutých písní a tanců opět do života společnosti.

Před plně vyprodaným sálem hotelu Praděd-Thamm ve Zlatých Horách nastoupil badatelský tým v dobových krojích za ryčného hlaholu starodávného hornického pochodu. Poté se hbitě převlékli do předepsaných barev. Všichni horující účastníci totiž byli oděni globálně zeleně, sumárně žlutě či totálně červeně, takže výuka tanců byla skutečně pestrá. Nadšeně byly nacvičovány dávno zapomenuté svižné jesenické mateníky i šantánové tance kavárenské.

Na počest objevu kancionálu byly před památník strážkyně kancionálu kladeny věnce. Bohužel, jakmile kladeči uctivě odstoupili, do té doby skrytá úklidová četa v oranžových vestách se na vaječné věnečky hladově vrhla se zdůvodněním, že dočišťuje, a kvapně odjela výtahem i s biologicky nezávadným odpadem, nyní evidentně určeným k likvidaci. Naštěstí byl mohutný slavnostní průvod uchlácholen soutěžním rozebíráním kop věnců. Tři řady soutěžících, vkusně seřazeny dle barev a vybaveny lopatkami v týchž barvách, prováděly slalom s vaječnými věnečky. Závod však měl jen samé vítěze, protože věnečky byly skutečně báječné a bylo jich pro každého dosti.

Ve vědecké publikaci Horování je v závěru popsán i záhadný podzemní rituál starých horníků, související se vznikem rejvízského Velkého Mechového jezírka. Horující proto okusili i tehdejší riťuální rosolovité pochutiny octopoda. Kdo na to neměl žaludek, doplnil jeho obsah trojbarevným žluto-zeleno-červeným prckem, či prcky několika.

Ačkoli byla většina večera věnována výuce zdejších tanců, došlo také na dvě taneční vystoupení s náročnou choreografií. V prvém se tančilo i na lyžích či se sáněmi, přičemž do klece byl polapen Yetti, jenž následně vstoupil ve svazek s imigrantkou od Kyjova a položil tak prazáklad běsné nátuře obyvatel Jesenicka. Ve druhé se na parketu rozvlnilo mechové jezero, vystoupili cherubové, víly a páry, a účastníci pronikli do tajemství zjevování rejvízského ducha Gilla. Velký ohlas měl tanec „Di s kozů“, jenž prokazatelně položil základy celosvětově známému hudebnímu stylu disco. Tento primitivní tanec byl dokonce nadšeně trsán i řádovými sestrami na následné vernisáži v Opavě.

Během ryčného halekání a temperamentních i nyvých barevných tanců došlo na křtiny nového dvoj CD, které obsahuje na jednom disku jesenický folklór lidový (čti lihový), a na druhém kavárenský. Dvoj CD originálního folklóru bylo pokřtěno samozřejmě zdejším voňavým zlatohorským umem. Dvoj CD vydal KPZH ve spolupráci s místním ATAmusic studiem, jak jinak, než 29. února.

Vzhledem k obrovskému množství tanců se ukázalo, že častější opakování bude zcela nutné a každý přestupný rok není dostatečnou periodou pro injektáž zapomenutých folklórních tradic do našeho povědomí. Proto nám problesklo hlavami, zda by tančírna v Račím údolí nebyla tím nejdůstojnějším prostředím pro buzení zdejšího folklóru k životu. (Zdalipak by se našlo dost lokálpatriotů, kteří by tam na tanečky dorazili?) Přes pokročilou popůlnoční hodinu jsme zvesela zopakovali několik jednodušších tanců a hle, šlo to nesrovnatelně lépe, takže tance kolové i párové kolotaly jako pod parou.

Provedli jsme i taneční patafyzikálně hermeneutický experiment. Při tanci „Kutáme stále“, při němž jsme využili časové rozvolněnosti přestupného roku, jsme se pokusili harmonickými kmity o prolnutí do jiných harmonicky kmitajících vesmírů. K tomu byl využit návod, který badatelský tým objevil právě v tajemném kancionálu. Barevní účastníci dle Danta (an Dante) harmonicky kmitali a kmitali, až se provalil průchod přes peklo, pekelně mokrý očistec až do ráje! Představte si, zjistili jsme, že ráj vypadá zcela odlišně pro ženy a zcela jinak pro muže! I proto jsme se rádi vrátili do toho našeho vesmíru disharmonického, abychom se mohli podílet na další propagaci místního veselého a rázovitého jesenického folklóru, jenž ovšem byl v originále nazýván fórglórem (jak vyplývá ze sloganu „glória in excelsis fór“ – sláva vtipu na výsostech).

Díky Vám všem, kteří jste svou účastí podpořili tuto světovou premiéru místních originálních písní a tanců (ve zdejším prapůvodním nářečí holaryjek a dupáků, či zkráceně jen holadupek) a tím se zasloužili o jejich opětovné uvedení do života našeho regionu, v němž jsme ještě před pár lety považovali místní folklór za dávno zapomenutý a definitivně ztracený. Spolu s Vítězslavem Hálkem totiž víme, že „nejstrašnější kletbou jest, když bůh odejmul zpěvy“.

Obrázky z akce ZDE.