Pramen u hříbku – pověst

Posted by | No Tags | B) Akce KPZH · Divadelní kousky · F) zastavení U Hříbku

Slavnost otevření pramene v zatáčce U Hřibu

Vypravěč:

Existuje řada pověr, legend, ba i bájí, o tom, jak vznik zdejší pramen, co dává a co tají.

Například vypráví jedna pověra, že duch mechového jezera tady kdysi žil

a protože byl mizera, tak zdejší voda zmizela – už nikdo se nenapil.

A jiná bajka vypráví, jak lakomec churavý svůj poklad v zemi skryl.

To zlato v zemi ležící měl z mezd těch, co stavěli tuto silnici když on jim šéfem byl.

A snad je pravdou docela, že z místního kostela jej ďábel odnesl dřív než kněz jej vykropil.

A poté, co kněz pravil: „Amen“, vytryskl tady tento pramen.

Řeknete si neúčastně, každá pohádka končí šťastně,

jenže my máme zato, že to ukryté zlato náš příběh trochu komplikuje, zamotá a šmodrchá.

A to, co jen tajně proslýchá se, to vám teď špitnu do ucha.

Dva chlapi, co šli z Rožmitálu koukli u mlýna do kanálu a nestačí se diviti.

Kanál je přece kalná stoka, však jim z kanálu přímo do oka zdá se cosi jiskřiti.

A oni řekli: „Do řeřichy! Co máme si o tom mysliti?“

Co mysleli si, to nevíme, však snadno si to domyslíme, potom, co je uvidíme,

jak denně chodí na tanečky do Rejvízské hospody.

A zpět? Zmazaní jako bečky už chcou být dole u vody.

A hle! Zas se ti dva dolů klátí, planě hubou slámu mlátí, jak volební delegáti, když cesta se začne točiti.

Právě tu, u toho hřibu, udělali osudnou chybu … zachtělo se jim močiti.

Však světe div se!

Ze tmy lesa něco výská a podivně se tam blýská. (V lese se objeví skřítkové s lucerničkami – bludičky.)

Chlap 1: Hahó! Co to vidím v dáli? Zdali se mi nezdá to? Či zdá-li?

Chlap 2: Zdali nás to nenapálí?

Skřítkové vystoupí na val nad pramenem

Skřítek1: Hej, ty, co stoupáš našemu hříbečku na jeho verandu. Copak si myslíš, že je tu pro srandu?

Skřítek2: Hej, ty jeden obejdo! Proč je tu zatáčka! Ať ji lidé obejdou!

Skřítkové: My, co lezem z poza listí, chceme býti stále čistí!

Chlap 1: To si klidně buďte jistí!

Skřítek3: Tak neblbněte, chlapi. Omyjte si tlapy a rychle domů –

Skřítkové: Ťapy, ťapy!

Chlap 1: A jak se máme omýti, když tu není vody?

Chlap 2: A světlo tu nesvítí! Jdem zpátky do hospody! Bojím se! Vidím lesní skřítky!

Chlap 1:I mně to divně škube lýtky. Zdá se, že nás to dobře slyší.

Chlap 2: Jsem zvyklý vídat bílé myši, však tohle! Milý brachu, kdo by teď nepodléhal strachu!

Skřítci: Jen klepejte se strachy. Osudu kolo se otočilo, když odsud pošlé prachy s vámi v krčmě utratilo a tím hříchy staré očistilo. Čekáme tady dlouhé chvíle, až napraví se, co pošetile duch jezerní tu způsobil.

Chlap 1: Kdože? Duch? A tady? Že by živý byl?

Chlap 2: Duch není živý! Už jsem strachy celý sivý a oni na nás stále civí!

Skřítci: Ti se ale divně diví. My nyní z nočního šera vyvoláme ducha.

Chlap 2: Ducha?! Srdce mi tak strašně buchá! Že jsem se víc neopil!

Skřítci: Nechť objeví se mizera,…

Chlapi: (vyděšeně) Mizera!

Skřítci: …ta pradávná příšera, …

Chlapi: (ještě vyděšeněji) Příšera!!

Skřítci: …pastýř Gill!

Chlapi: (nejvyděšeněji) Gill!!!

Chlap 1: Mankote! Co je todle za partu! Jsem na pokraji infarktu!

Ze tmy vystupuje duch Gill a skřítkové jej doprovázejí. Gill pozvedá hůl, maluje s ní ve vzduchu ležaté osmy a skřítkové jej obíhají do kola a dávají pozor, aby nedostali po kebuli.

Gill (důstojně):Dnes v noci osud se dovršil! Napravím, co jsem tůdle zmršil. (pokračuje obřadně a slavnostně zaklínadlem) Nejčistší vodo, jež  tryskáš z mechu, co smyješ špínu, zaženeš blechu, vytryskni vzhůru a prýšti dolů, svědky ať je ten párek volů a skřítkové moji líbezní. (voda neteče)

Skřítci (ke Gillovi): Tvá krásná slova sice sladce zní, však matka země stále sní.

Gill (rozmrzele): Zem porád chrápe. Však znám ještě slůvko poslední. Vodo, tvá první kapka, teď ať krápe, ať všichni radujem se z ní. (voda pořád neteče, proto zoufale zvolá) Hurá, hurá! (všichni smutně koukají, že se nic neděje)

Skřítci: I my, co lucerničky nosíme, také tě pěkně prosíme!

(voda začne vytékat) Jé, teď to krásně čurá!

Gill: Nejsou jen výhry, jsou i plichty. (k chlapům) A vy dva omyjte své hnusné ksichty.

(Chlapi zahanbeně zavrtají obličeje do klobouků.)

Všichni obstoupí studánku, na val opět vystoupí vypravěč.

Vypravěč: Zda byla to pravda, to dnes už není jisté. My ale víme jistě, že čistému vše čisté. Lhostejno, co pro slávu se šíří, že skřítkové, ať tři anebo čtyři, či pastýř jeden zlotřilý. Ať kdokoli jsi znavený usedni na tyto kameny a voda osvěží tě. Proto dík za všechny prameny. Byť stařec, buď šťastný zas jak dítě.

Skřítkové, Gill i vypravěč nabírají světélkující vodu a roznášejí mezi přítomné.


One Comment

KPZH – Otevírání studánky U hříbku says:

3.3.2017 at 9:08

[…] která proběhne (vlastně neproběhne, jen se tak v čase kouzelně prolne!) v úterý 21. března od 17 hod. v ostré zatáčce z Dolního Údolí na Rejvíz, kde stojí odpočívadlo U hříbku. Tradičně se zjeví lesní skřítkové a objeví se také duch Gill, přičemž Vám bude opětovně připomenuta pohnutá pověst tohoto místa legendárním přírodním divadelním kusem. […]

Comments are closed.