Autor: Vladimír Začal

Pro povzbuzení všech občanských sdružení lze na tomto případě dokumentovat potřebnost spolků a možný dosah jejich činnosti.

Vše začínalo pozvolna, ale od začátku byla patrná téměř buldočí vytrvalost při přípravě nutných kroků.

Na první pohled nesplnitelný sen jakýchsi „náboženských snílků“ o návratu starých časů nebo dokonce „nenáviděných dřívějších obyvatel“ těchto hvozdů. Další pohledy odhalují to, co lze bez nadsázky nazvat krokem víry a to zde, v kraji několik desetiletí čištěném od tradičních křesťanských kořenů.
Po nezbytném sestavení přípravného výboru pro obnovu byly vypracovány stanovy sdružení, zaslány k registraci a po jejich schválení  byla pod záštitou arcibiskupa Olomouckého vyhlášena sbírka na obnovu poutního místa. Sdružení pro obnovu zadalo vypracování studie obnovení a podle ní byl vytvořen model kostela včetně kláštera. Cesty tohoto modelu byly opravdu nevyzpytatelné, protože projížděl celou republikou a byl vystavován všude, kde jen trochu projevili zájem.

Klíčovým bodem bylo nabytí pozemku o rozloze cca 5ha od Lesů ČR. I tento krok se podařil díky bezúplatnému převodu městu Zlaté Hory a následně rovněž bezúplatnému převedení do majetku Sdružení pro obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné. Následovalo rozhodnutí o pořízení prováděcího projektu, vyřizování stavebního povolení a zahájení přípravných stavebních prací.

Pro mne bylo zásadní otázkou opuštění tehdy ještě „jistého“ zaměstnání a odchod na jakýsi „ztřeštěný“ projekt kamsi do lesa. Rozhodování velmi napomohla moje „mateřská dovolená“, neboť jsme čekali na jaře 1992 dvojčata a já jsem se staral o starší děti (4) a tak měl spoustu volného času na přemýšlení, vaření jednotvárné stravy a hlavně na posuzování projektu, pro který bylo třeba najít lidi. Znáte to: „Dejte mi lidi a já to udělám.“

Přesto, že nejsem právník, otevíral jsem (náhodně, jak už to v takových chvílích bývá) Starý a Nový zákon. První rada padla od přítele Agea a vůbec nebylo na závadu, že to řekl od konce srpna do prosince r. 520 před Kr. Stálo tam: „Výzva ke stavbě chrámu“. Honem jsem to zavřel s tím, že to je přehmat. Po nějaké době, když jsem sesbíral další odvahu, jsem obdržel radu od ještě staršího přítele Ezdráše. Tentokrát tam stálo: „Lid obnovuje službu u oltáře a klade základy chrámu“. To už jsem začínal tušit, že na tom něco bude a navíc tyto rady kdosi zákeřně přeložil z aramejštiny do češtiny. Poslední byla opět Ageova výzva (ten se mi nějak přilepil na paty): „Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách?“ Každý, kdo zná naši chaloupku by mohl namítnout, že tato slova vůbec nejsou určena mně, ale Ageus pokračoval:“ Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům. V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin“. Po těchto vřelých doporučeních skončila má „mateřská“, následovala změna zaměstnavatele a nástup na nově vzniklé pracoviště „v lese“. Tam společně s Radkem poustevníkem jsme postavili staveništní buňky, vozili vodu, obnovovali křížovou cestu, starali se o brigádníky, prořezávali vedení VN, přepravovali darovaná nákladní vozidla, hledali vodu a samé podobné věci. To vše se odehrálo od června 1992 do 29. 4. 1993. Tento den jsme už netrpělivě sledovali první nabranou lžíci bagru a zahájení tolik očekávané stavby. No a tehdy to celé začalo. Firma pracovala, my jsme zajišťovali vše potřebné, jeden nejmenovaný nadšený dokumentarista J. Š. ze Zlatých Hor vše dokumentoval, občanské sdružení plánovalo a sbíralo potřebné peníze a to vše bylo dozorováno paní stavbyvedoucí, kterou dodnes můžete vidět na mozaice v průčelí kostela. Pro úplnost je nezbytné dodat, že celou dobu stavby nebylo třeba brát úvěry, nikdy se nešlo do dluhů, neměli jsme k dispozici žádné dotace z EU ani státních fondů, vše provedené bylo včas zaplaceno a nic nebylo vytunelováno. Celková částka potřebná k obnově poutního místa se vyšplhala na cca 27 mil. Kč. Činností občanského sdružení byla odhadnuta úspora ve výši cca 3 mil. Kč. Kostel byl stavěn od 29. 4. 1993, dokončen a vysvěcen byl v září 1995, poutní dům neboli klášter s ambity, byl dokončen v roce 1998 a celý areál byl předán církvi také v roce 1998. Poté byla činnost sdružení ukončena, veškeré doklady byly předány na biskupství k případné kontrole. Bývalí členové sdružení dále pomáhají při pořádání pravidelných poutí, a kde je třeba. Občanské sdružení mělo 35 členů, z toho 5 členů výboru.

Oficiální stránky poutního místa naleznete na www.mariahilf.eu