Díky našemu členu dr. Josefu Večeřovi jsme se v létě dozvěděli o starém železném rumpálu, jenž byl kdysi zanechán při zmáhání starých důlních děl těsně u horského hřebene nad Vysokým vodopádem v nadmořské výšce téměř 1 200 m. Poté, co jsme získali povolení CHKO, zorganizoval náš předseda klubu Láďa Začal několik výprav, a to tím způsobem, že se do každé z nich zapojil především sám se svými syny a kdo zrovna mohl, ten se přidal.

Láďa zarezlé šrouby rumpálu švarně povolil a vše schystal na transport v několika vlnách.

Několik set kilogramů železa zarostlých v borůvčí pod horským hřebenem bylo docela k poveselení, zejména, když se některá z ocelových hřídelí, ukončená velkým ozubeným kolem, dá ze strmého svahu do pozoruhodného hopsa-vrťsa-kululůč-skok pohybu. Něco mezi šmajdavým nevypočitatelným kolečkem, káčou a tančíkem. Protože ale tančík umíme tancovat v rámci kahancových tanců (valčík křížený s tangem), byla to docela legrace. Jen ti, kteří byli zapřaženi do tažných gum zažívali nevšední orgastické chvilky, když napínali veškerou svalovinu, dokud nezpůsobili stokilovou nevypočitatelnou lavinu, před níž bylo třeba uskakovat. Na fotografování nebyl čas, takže z transportu těch nejtěžších částí nemáme prakticky žádné kloudné obrázky. Alespoň něco ZDE.

Rumpál byl po částech šťastně dopraven k Láďovi do dílny, kde bude podroben rekonvalescenční léčbě. Poté by měl být slavnostně ustaven a uveden do nové funkce na naší štole Marie Pomocná I.