Co jsme dělali v roce 2015?

Posted by | No Tags | B) Akce KPZH

V našem klubu nejpodstatnější událostí roku 2015, byť zřejmě nejméně zajímavou, byla nutná změna stanov a názvu. Ostatně podobně na tom byly všechny organizace toho typu, a to na základě zákonných změn. Stanovy byly upraveny dle požadavků zákona a z našeho občanského sdružení se 27. března 2015 stal spolek s názvem „Klub přátel Zlatých Hor z.s.“ Klub v souladu se stanovami nadále používá jednoduchou zkratku KPZH a ten, kdo má chuť s námi klubařit, ať se jednoduše přidá, byť třeba jen účastí na nějaké akci.
V roce 2015 jsme opět intenzivně zapracovali na spolupořádání Jesenického Klondiku, na němž se půvabně drsně otevírá zlatokopecká sezóna. Připravena byla trasa plná dramatických soutěží, obsahujících jak disciplíny zcela nové, tak tradiční, jako je gastronomické stanoviště zlatokopeckého guláše. A kdo ochutnal, jistě si řekne: „Do jakých výšin je ještě možno pozvedat gulášovou kvalitu, když už nyní chuťové buňky blahem star-dancují!“ Ale i tento problém vyřešíme, a příští rok posuneme gulášové stanoviště o půl metru vzhůru.
Oč hojnější účast byla na Klondiku, o to menší zájem byl o druhý ročník akce Z Pradědu na Praděd, při níž se vyráží od hotelu Praděd a krouživým pohybem ve skalinách před hotelem je úkolem dosíci některé z dalších výškových kót. Převýšení činí 50m, takže kdo chce zdolat kótu Rochusu, musí obkroužit dva okruhy. Kdo míří na Bišovku, potrápí se s okruhy devíti a na horu Praděd pak musí padesátimetrových výškových převýšení zdolat 20. Takový nadšenec se letos našel, bohužel, jen jeden. Avšak nezoufejte, můžete se účastnit i v týmu a příští ročníky snad budou početnější.

Náš badatelský tým úspěšně propagoval zdejší fórglór – kahancové tance a zpěvy v Polsku či na benefiční akci Choltický deštník pro nadaci Paraple. A na závěr roku ke svátku svaté Barbory tvořil centrální přednášku s veselou powerpointovou prezentací a praktickými ukázkami holadupek (holaryjek a dupáků, čili zdejších písní a tanců) na hornickém semináři v Národním technickém muzeu v Praze.

Vystoupení kahancovníků v Praze nejlépe vystihl organizátor akce poděkováním:
Děkuji Vám, že jste vážili tak dlouhou cestu až do Prahy, k nám do muzea. Vaše vystoupení mělo mimořádně kladný ohlas, musím Vám tlumočit uznání a řadu pochval. Mimořádně si vážím Vaší obětavosti a invence.
V hluboké úctě
Zdař Bůh!
Martin PŘIBIL
Národní technické museum v Praze
Na základě vystoupení se s radostným zájmem a nadšeným ohlasem ozvalo také muzeum z Jílového u Prahy, kde jsou známá naleziště zlata a muzeum hodlá ozdobit naším souborem oslavy 700. výročí narození našeho císaře a krále Karla IV.

Také na Zlatých dnech se klub prezentoval svým stánkem s ukázkami tkalcovského řemesla, poctivě ve starodávné peci upečenými chleby se sádlem, to vše za doprovodu originálních zlatohorských holaryjek. Akce pečení chleba jsou mezi členy klubu oblíbené obzvláště, neb se hned pozná, kdo s jakou láskou těsto své připravil, an chutě hltaje očka mhouří.

Krom účasti na dalších akcích jsme se do pololetí 2015 věnovali také provozu rozhledny na Biskupské kupě. V souvislosti s neúspěšnou žádostí o podporu ze strany Města a s tím souvisejícím postupem jsme poslali zastupitelům Města otevřený dopis se čtyřmi otázkami. Na tento dopis a otázky jsme však nedostali žádnou odpověď, podobně, jako na dopis předchozí, oznamující závady na rozhledně, které vyžadovaly součinnost Města.
Každoroční letní drakovské slavnosti jsme tentokrát již zcela podporovali v naší tkalcovské expozici na Rejvíze. Neměli jsme tedy stan v údolí Černé Opavy, ale tkalcovalo se a vařily se léčivé čaje myrhové i jiné. Za báječnou zábavu, ukázky i poučný výklad děkovalo mnoho lidí. Do tkalcovské expozice se nám podařilo zachránit první motorový stav ze zdejšího zlikvidovaného závodu. Odkoupili jsme jej za cenu šrotu a dosti pracně demontovali a následně instalovali v tkalcovně na Rejvíze. Práce to byla opravdu klopotná, nejen pro tíhu litinových dílů, ale zejména pro složitost zařízení.
A co jsme, krom klubového klábosení, dělali průběžně? Například jsme se snažili zachránit pravděpodobně nejstarší známé důlní dílo na Zlatohorsku, které jako jediné jeví známky keltského dolování i možnou souvislost s pověstí o vzniku zdejšího známého poutního místa. A hlavně, snažíme se vytvořit tu správnou spolkovou atmosféru pro dobrou spolkovou činnost a tedy dobrou společnost.


No Comments

Leave a comment

You must be logged in to post a comment.