V sobotu 2. března 2019 jsme opět zažili nádherný masopust. Díky všem štědrým domácnostem, které masopustníky uvítaly. Věříme, že si paňmámy skvostně zaskotačily s medvědem, protože tento tanec nezajišťuje jen sílu a zdraví celé rodině, ale také štěstí celému hostitelskému domu.

Před každým domem, jehož majitelé nás byli ochotni uvítat, jsme pěli vinšovací píseň:

Došli zme k Vám na zápraží, 
aji mladí, aji staří.
Esli nám nedáte pěstí,
vinšujem Vám samé štěstí!
Vinšujem pánu i paní
štědré boží požehnání.
Vinšujem tomuto domu
štěstí, zdraví, lásku k tomu.

V průvodu táhnul slepec domácí palírnu, vezli jsme vozík s basou, pojízdnou udírnou, která v prodlevách zajišťovala teplé uzeniny, dvoukolák s funkčními varhanními píšťalami, jenž sloužil k hudební dechové zkoušce na alkohol a na odvoz předčasně zesnulých.

Jak můžete vidět z četných fotografií zde a zde, hlavním představitelem průvodu byla důlní chobotnice, která se ukrývala v kryptě pod kostelem, kde její původní hunohradský nemrav chladem vysmrádl a z chobotnice se stala mravná mrcha, pod níž když projdete, zapomenete sakrovat a zůstanete i nadále slušným člověkem s absolutním odporem k užívání sprostých slov. Tento zázrak byl různými lidmi několikrát prověřen a konstatováno, že „k***a fakt!“

Kdo neví, kde se ve Zlatých Horách vzaly důlní chobotnice, ať si přečte Epilog z publikace Horování. A kdo neumí číst, nechť si vyslechne alespoň silně zkaženou přednášku z jarního Klubání.

Autorům fotografií se omlouváme, že jsme je nestačili uvést, alečmrň jsem jako vždy zapomněl, kdo co poslal. Prohlížejícím se omlouváme za to množství fotek, ale ať se tam najde, kdo chce. Zveřejněny jsou jen silně zkreslené obličeje, takže určitě žádný zákon nebyl porušen, jelikož jsme tam všichni k nepoznání.