O třech tkadlenách

Ze slavné, úplně pravdivé pohádky, to podstatné citlivě vyňal Roman Pavlík

(tato verze předpokládá, že ony bájné stařeny pocházely z č.p. 12 na Rejvíze)

Použito při otevření tkalcovské expozice KPZH v č.p. 12 – fara u kostela.

Osoby: 0. Vypravěč – krátkozraký

1. První baba – pomalá a nahluchlá, ta s velikou nohou

2. Druhá baba – ta s velikým palcem, ty dvě se snést moc nemohou

3. Třetí baba – ta s velikým pyskem, projde jen necenzurovaným tiskem

Vypravěč: Bylo nebylo, prostě kdysi,

kdy tu ještě hojně rostly tisy

a v rodinách se jídávalo jenom z jedné mísy

(snad již v dobách králky ze Sáby)

zapsal do knih si brk čísi

že tady bydlívaly tři báby.

Nebyly to báby obyčejné,

leč byly to baby čarodějné.

Jedna měla velkou moc

a v předení zálibu,

druhá mračí se jako noc

a měla moc velkou oblibu

ve tkaní, štkaní a pomlouvání.

A ta třetí tkadlena?

Ta byla trošku střelená!

Ale jinak… k zulíbání.

První baba: (od začátku jí rajbuje noha, mluví velmi zvolna) Teta, teta! Počkejte!

Ještě jsem se vás neptala, co jste večer natkala?

Druhá baba: (velmi zostra) Co bych na vás čekala. Vy byste jenom klepala.

Nerušte mne pořád v práci, nedělám to pro legraci.

koukejte – palec!!! Po operaci!

A už jsem přízi mačkala!

Třetí baba: (velmi vyčítavě) Vy sic mačkáte starou přízi, ale koukejte jak rychle mizí.

Zatímco vy jste plakala nad tím svým palcem placatým,

tak já jsem zatím makala

a utkala sukna, jak pro sportovní tým!

První baba: S kým že jste se utkala? S kým?

Druhá baba:Ale neutkala!

Třetí baba: Utkala! A ještě jsem si zpívala: tralalala tralala!

Druhá baba (jedovatě)Dovolte, bych se zasmála: chachacha.

První baba: (velmi zvolna) Děvčice, ticho! Vy nevíte, co bych si bez vás počala.

Od včerejška vidím nítě, noha mi pořád skákala!

Třetí baba: Nechte si ty dřísty, musíme už přísti!

Druhá baba:Masírujme hnáty, musíme už tkáti.

První baba: (velmi zvolna) Cože?

Druhá baba:Přestaň tu už říhat, musíme rychle stříhat!

První baba: (velmi zvolna) Cože?

Druhá baba:Předobrý Bože!

Třetí baba: Baže!

První baba: (zvolna chápavě) Jo? Tak to jsem nevěděla.

Druhá + Třetí: (společně a velmi rázně) Samo se to neudělá!

Vypravěč: A tak ty baby, jak děla,

stříhají, tkají, šijí stále

tu, v té chalupě u kostela.

Chcete je vidět?

Račte dále!

Interview s autorem neslavného výňatku této slavné pohádky

Redaktor: Jak jste přistoupil ke zpracování této slavné pohádky a vlastnímu nápadu, že vytvoříte pouze krátký výňatek?

Autor: Zodpovědně.

Redaktor: Jistě. Ale jak jste pracoval, při vlastní filtraci tak citlivého tématu?

Autor: Nejistě.

Redaktor: Jistě. Nicméně, čtenáře by možná zajímalo, jakou jste použil metodu?

Autor: Nejdříve jsem k tomu přistoupil. Pak jsem to téma uchopil a pak jsem cyklicky ňal, ňal, ňal, až jsem to všechno vyňal.

Redaktor: …zodpovědně.

Autor: Jistě.

Redaktor: A jak jste byl spokojen s vlastní interpretací vámi takto modifikovaného díla.

Autor: Tak předně jsem to dílo neofikal podle módy a zadně nevím kdo vlastní tu věc, jak jste řekl, že vlastní. A když si laskavě odpustíte ty sprosté cizí výrazy, co jste to vlastně chtěl?

Redaktor: Jak jste byl spokojen s tím, jak bylo vaše dílko předvedeno?

Autor: Nejprve jsem byl znepokojen a potom spokojen. Vlastně ne! Nejprve jsem byl kojen, a pak teprve to ostatní!

Redaktor: Děkuji vám za tento plodný rozhovor.

Autor: Nic se nestalo. Přijďte si zas pokecat.