Ctný čtenář jest jistě seznámen s předchozím úžasným objevem kancionálu, který byl učiněn 29. února roku dvoutisícího v ruinách sklepení ve Zlatých Horách. Kdo seznámen není, může se dovzdělati námi zveřejněným záznamem vědecké konference pořádané k této pozoruhodné záležitosti.

Přikročmež tedy k našemu novému objevu

Ach, kterak rozbuchotala se rozkoší jarou osrdí naše, když zdařilo se nám zrestaurovati jeden z nejstarších kousků kancionálu! Plod vskutku renesanční. Restaurace to byla náročná. Koliko to bylo arci pinzetování, pipetování, paplání a piplání, to vše bez pindání. Tvrdé odříkání při nejtvrdší pyplačce! Však odměnou je nám pocit tak hřejivý, an překonává veškeré globální oteplování. (Saprlot, nemohl být tento náš pocit prapůvodní příčinou změny klimatu? Ale což, když se kácí les …)

Nyní k vlastnímu památnému klenotu – původ názvu

Podařilo se nám z útržků kancionálu poslepovat archy obsahující dokonalý popis zpěvného tance (holadupky) z doby renesance. Tanec typu tohoto sluje „alemanda“. Alemanda bývala tancem velmi pomalým a velmi dlouhým. Mnozí theoretici mylně se domnívají, že druh tance pochází z Francie či Španěl. Francouzi to zdůvodňují tím, že tamto užívaný název tance „alemans“ napovídá, že by mohl pocházeti ode města Le Mans. Délka tance napovídati by mohla tradici automobilových závodů „24 hodin Le Mans“. Avšak loudavost taneční to zcela vylučuje. Tvrzení, že rozvláčný a precisní tanec pochází z temperamentní španělské vesnice, jest jistě zrozen v zákrutech mozku typu španělská vesnice. Zkrátka, žádný z těchto původů není podložen fakty ani logikou.

Taktéž u Drážďan pokusili se přivlastniti prvenství tance zvaného tam „alemande“. Srovnáme-li ale kupříkladu německé „Aber es waren brutale Mädchen“ s hanáckým „Bele to ale Mande!“, pak je ihned zřejmé, že z němčiny výraz pocházeti nemůže.

Každý ví, že od dob Karla IV. se spolu se zlatem šířila Evropou kultura i tradice. Přes německá drobná knížectví a království do Francie až na konec světa. V renesanci se Praha opět stává císařským městem a také centrem vědy i kultury. Náš objev se zachoval jak v kročejové aranži, tak rovněž v notovém záznamu včetně textu.

Diskuse k autorství

Ač u většiny holaryjek, dupáků a holadupek lidových dávné autory neznáme, v tomto případě se opovažujeme tvrditi, že tajemnou roušku autora hudby i zpracování textu jsme odhalili, a to detailním rozborem textu. Jednalo se o pidiminimikro analýzu. Námět sice s velkou pravděpodobností náleží prosťáčkovi z edelštejnského podhradí. Avšak vlastní veršotepectví již odkrývá rozsáhlé zeměpisné znalosti, včetně Nového světa či Orientu. Takové znalosti mohl mít v té době jen člověk mimořádně scestovalý, jenž byl současně hudebním skladatelem a básníkem. Tyto předpoklady splňuje pouze Kryštof Harant z P a B. Díky jeho četným cestám pak není divu, že se v dané době stal tanec populárním po celé Evropě. Exponenciálně vzrůstající sláva tohoto šlágru musela být násilně ukončena až popravou našeho českého junáka. Harant byl nejen cestovatel, hudební skladatel, básník, výtvarník, spisovatel, cestopisec, válečník, hejtman, zeměpisec, historik, politik, rytíř Božího hrobu, stříbrník, stolník, dvorní rada, císařský komorník, tajný rada, prezident české komory atd., ale také (bohužel) český pán, úplně sťatý na Staroměstském náměstí.

Odebrali jsme z originálů alemandy vzorky DNA našeho polyhistora, abychom je mohli srovnat se vzorky DNA Járy Cimrmana, mnohočetně nadaného génia, jenž také dosáhl ctného panského titulu Jára da Cimrman. Cimrmanova DNA se bohužel nezachovala. Avšak z nadstandardního výčtu Harantových geniálních odborností lze snadno dovoditi, že Cimrman mohl býti Harantovým pravo či levobočkem, snad i přímou vývojovou linií včetně pravo-levých odchylek. Výrok „šťastná to žena“ právem náležel té, která mohla s nositeli této sbírky genialit ve vší počestnosti obcovat a reprodukovat takové Haranty.

Leč zpět k objevu – účel tance

Z hudby a textu lze dovoditi, že alemanda z kancionálu zlatohorského je skladba sic noblesní, avšak pravděpodobně masopustní. O Masopustu bylo totiž zvykem zváti na zámek chasu poddanskou, přičemž bylo umožněno zámeckým dámám šprýmovati i s chasníky původu sprostého. Text alemandy vypovídá právě o takové zámecké zábavě. O neopětované lásce ctné dámy k chasníkovi a jeho nenaplněné touze po oné krásné aristokratické paní.

K tanečnímu provedení

Alemanda tato tančila se následovně. Páry stály podél sálu v kruhu či obdobně uzavřeném šišoidu tvářemi ve směru chodu rafik hodinových (tehdy ovšem přesýpacích). Pán měl levou paži v bok, dáma paži pravou. Pán měl pravou paži mírně vytrčenu dlaní vzhůru, dáma lehýnce spočívala prstíky své něžné levice na jeho dlani, coby obláček étherový.

Na první dvě doby tanečníci mírně vyhřezli patami pravé nohy kupředu. Na dobu třetí pak zvolna klepli špičkou pravé nohy vzad a na čtvrtou opět patou vpřed a tak dokončili základní kročej. Totéž bylo opakováno nohou úplně levou. Figura dvakráte opakována, kruh tanečníků kolotá sálem tempem otylého batolete.

Pán i dáma stáčí se vlídně tvářemi k sobě. Špička pravé nohy staví se vlevo od nohy levé, ručky se setkají, obě tváře špásovně se usmívají a uklánějí bokem, každá na stranu pravou. Figura je na doby čtyři, poté tatáž figura vlevo.

Následují ladné kročeje v linii osmy. Pán i dáma uchopí se pravými horními končetinami, míjejí se vpravo, pravotočivě zatáčí se do protisměru, kde pán s úklonou opouští dámu, levou rukou se chápe dámy v pořadí zleva, dáma se chápe nového pána zprava, a jak všichni chápou, levotočivě se páry opět staví čelem ve směru kolotání kol dokola sálem, takže tanečníky vidno zříti kolkolem. (To jsem přesně opsal z kancionálu, leč nevím, co ten kolkol byl za přístroj.)

K hudebnímu provedení

Na Zlatohorsku hudlo se zpravidla na bandeon a varyto s přispěním píšťal, tamburín a dalších ozembouchů. Hudební záznam se nám zdařilo zapsat dnes obvyklým způsobem a přikládáme zkrácenou interpretaci beze zpěvu, který se hanbíme reprodukovati našimi neškolenými hlasy. Orientační zvukový záznam jsme pořídili bez dalších nástrojů čistě na harmošku barytonku. Další orientační zkrácený zvukový záznam bez doprovodného bandeonu na píšťalové varhany, přičemž zazní pouze linka rytmického basu, vokální part a part flétny.

Zlatohorská alemanda na bandeon (barytonku):

Zlatohorská alemanda na varhany:

Ukázka notového záznamu, převedeného dle dnešních zvyklostí ve formátu PDF zde:

Vlastní text upravený do současné mluvy tak, aby i vzdělanec porozuměl, přikládáme ve formátu PDF zde: