D vě decka konference

v rámci

Horování pro holaryjky a dupáky

na téma

Tajemství kancionálu zlatohorského

objeveného při rekonstrukci hotelu Praděd ve Zlatých Horách v Jeseníkách

Autorizovaný zápis z konference

Upozornění k ochranné známce: Kancionál i referáty jsou chráněny ochrannou známkou strážce kancionálu Debo. Originál kancionálu je uložen v debositáři Klubu přátel Zlatých Hor v Jeseníkách debo někde jinde.

Významní lektoři a účastníci konference:

President RNDr JIDri Gril DiS, předseda MMr Vrčal, ředitel PUDr Pepák, moderátor pING Pabko, překladatel pONG Parman, mlččí badatelského týmu HMMr. Mračanský

Badatelé: Prof. Jibák, HUDr. Jouhal, ThDr. Frkanda, PhDr. Marlík, Magr. Papek, Bac. Vojtr, Doc. Vondr, Prof. Doc. dr. Vojvoj dr.hl.c., 

Záznam ze zahájení konference

(Vzhledem k náročnosti konference byly jednotlivé bloky oddělovány prezentacemi jednotlivých studovaných holaryjek a dupáků, aby mozky měly čas si odpočinout a soustředit se na další bádání. Účastníci se aktivně zapojovali do tanečních kreací studovaného jesenického fórglóru.)

Na pódiu prázdné stoly do mírného půloblouku, kryté až po zem. V jednom koutě hudební nástroje, ve druhém švancary a kahany. Na krajním stole je řečnický pultík s lampičkou, který se dá posunout před dalšího řečníka. Další výzdoba – transparent KPZH a klubové vlajky. Přístup k prvnímu stolu je kryt propagačními panely. Promítací plátno a dataprojektor.

Za pult nastupuje moderátor-konferenciér v obleku a rozsvěcí si lampičku. V sále se zhasíná. Během jeho řeči nastupují za své stoly v úplné tichosti badatelé, ze strany diváků zdánlivě v oblecích. Každý je viditelně v saku a kravatě. Ovšem pozor! Z našeho zapisovatelského stanoviště je zřejmé, že jsou bez kalhot, jen v trenkách a nesou si po straně na ramínku kytlici s kápí (kahancový kroj) a své dokumenty ve složce.

Zahajovací proslov taťomatičního předsedy

Koferenciér Pabko: (znechuceně se rozhlíží po prázdných židlích předsednictva.) No, nic. Musíme začít. Snad kolegové včas dorazí. (Rozsvítí si lampičku a listuje v objemném svazku) Mám tady naštěstí dostatek referátů, abych to pár hodin ukecal sám. Téma: Kancionál zlatohorský, čili Kahancové písně a tance a jejich tajemství. Prosím, zhasněte v sále … Mám rád, když jsem jediný osvícený. Vážené dámy, vážení pánové…(kolegové se hrnou na scénu) Pánové, pánové! Zase máte zpoždění!

Všichni badatelé: Protože jsme zhmoždění. (sedají si)

Koferenciér Pabko: Vážené dámy, vážení pánové. Dovolte, abych vás přivítal na dnešním horování. (Počká, až je naprosté ticho) Víme, že je v módě spíše pořádat vědecké konference. Avšak my chceme zdůraznit, že jsme pro naši badatelskou věc zapáleni, že pro ni horujeme. Ačkoli se toto staré hornické slovo z dnešní slovní zásoby vytrácí a nahrazuje se plochým fanděním, my je zase horlivě vracíme na původní místo. Tedy do hor a našich horoucích srdcí. (Otočí se ke Grilovi) Pane presidente, jaký program navrhujete pro dnešní horování?

President Gril: Hmmmm (všelijak se vrtí) mmmmH!

Koferenciér Pabko: Pan president našeho badatelského týmu navrhl, aby se horování řítilo následujícím programem: 1. úvodní formální pindy, 2. hlavní referát pana presidenta, 3. závěrečné formální pindy. Kdo je pro? (hlásí se pouze konferenciér sám)

Badatel Frkanda: Jeden hlas!

Koferenciér Pabko: Kdo je proti? Zdržel se někdo hlasování? … Program byl jednohlasně schválen.

Koferenciér Pabko: Úvodní proslov pro nás napsal vážený pan předseda Taťomatice rudokutné Rudy Polyanus, známý pod uměleckým jménem Wasulin Mnohoriťa. Prosím badatele Jouhala, aby nám Rudovo úvodní slovo tlumočil.

Badatel Jouhal: Dovolte, abych tu močil místo Rudy. (čte) Milí přátelé kluboví, přátelé Novoborska, Zlatohorska a třeba i přátelé Norska, ať původem z Osla či Primorska. Je mi popravdě jedno, jaký je váš původ, zda rolnický, hornický, či ký. Hlavně, že jste přátelé moji. Znám váš tvrdý život, vaše starosti i vaše písně. A hned se mi vybavuje jedna volební rolnická píseň (recituje, nezpívá): „Rolnicky, rolnicky, kdopak vám dal hlas?“

Víme o tom. Víme i o onom. (významně) Ba i o jiném! Avšak nejdůležitější ze všeho je právě to, že dnes se vám nedostává do rukou jen, ale hlavně, že se vám do rukou nedostává vůbec. Přihlédneme-li však k faktu, že nám se do rukou dostává, pak, a to se stává, legrace přestává a my, tedy spíše vy, respektive my všichni, a zejména samozřejmě vy, a tím míním především nás, se s tím vším zkrátka musíte smířit. Ano. A není to lehké. Ne. I když připusťme, že zde, na tomto místě, a možná i někde jinde, třeba na jiném místě, nebo dokonce zcela konkrétně můžeme říci, že není na místě, abychom na vašem místě kritizovali nemístně, přičemž na to všechno musíme klást důraz. A to zejména! … A na tom trvám. (přihne si)

President Gril: (huláká) Dvě decka! Konference! Dvě decka! (všichni se vzbudí)

Koferenciér: (podává presidentovi sklenici) Prosím, pane presidente.

Badatel Jibák: Taky bych si dal! (a po něm opakují zdvořile i ostatní, Pabko nalévá)

Badatel Jouhal: Takže zpět k tradicím. (přihne si) Ne snad, že bych chtěl volat po zpátečnictví. Naopak, zde jasně zdůrazňuji, že zejména fakta, která tady vyzvedávám, a otázky, jež zde pokládám a opět vyzvedávám a pokládám… (udiveně) Bože, já se nadřu! (přihne si) A pokládám za samozřejmé, že funkci nepokládám, a to je zřejmé, že tato fakta jsou ta, na nichž nám všem v jádru záleží. Ano, zpět k tradicím. (přihne si)

Badatel Papek: (zazvoní mu mobil, zvolá do mobilu nahlas) Ano? (všichni se vzbudí)

Badatel Jouhal: (na Papkův mobil nereaguje, pokračuje v projevu) Ano. Ne!

Badatel Papek: Ne! (a položí)

Badatel Jouhal: Ano! Vpřed k tradicím! Totiž ne, že ano! Tedy vpřed, ale občas vzad. Hlavně opatrně! Lidi, věřte, tento tanec provádím dnes a denně, takže jako výjimečný tanečník, jenž brázdí politickou scénu ze strany na stranu, cítím, že jsem skutečně ten pravý pro úvodní slovo k výše uvedené problematice kanclových písní a tanců. (přihne si)

Badatel Frkanda: (ke kolegům) Na kanclové tance je asi špička! (zvolna začínají klimbat)

Badatel Jouhal: Ne, nemám rád velkých slov. Nemám však rád ani slov malých. (přihne si udiveně) Takže nemám-li rád slov velkých ani malých, tážete se právem, jakých slov mám rád? Ano. Mám rád slov. Mám rád slov… slovenskou borovičku. Slov mám rád. Nemám rád slov zbytečných. Mám rád slov. (přihne si) Slov jasných a konkrétních. A věřím, že vás nezmátlo toto mé jasné a konkreténní. Toto mé úvodní. Toto mé. (zamečí:) Méé! (všichni se vzbudí a chytí nějaký předmět nebo stůl) Toto slovo! Maťo taťo gaťo! Tatatatata! Taťomatičního předsedy in horroris causa… (vyčerpaně) Pausa. (přihne si)

Badatel Frkanda: Pardon! Kdo si půjčil originál kancionálu?

Badatel Jouhal: Věřím, že toto slovo jest pro vás tou pravou duchovní potravou. Proto svůj verbální gurmánský výlev ve vašem zájmu ukončím, abyste se nepřežrali.

Váš srdečně milovaný, volebně nedostatečně kroužkovaný generální prezidiální taťomatiční předseda (přihne si)

S hornickým pozdravem „Zdař bůchněte tam náš volební lístek!“

Všichni badatelé (kromě mlččího, překladatele a předsedy ztuhle aplaudují.)

Badatel Marlík (aplauduje nadšeně): Jó! Bravčó!

Záznam drobného organizačního zmatku a nedorozumění

Koferenciér: Slyšeli jsme slovo předsedy taťomatice, které tu tlumočil kolega badatel Jouhal. Následuje slovo ředitele Pepáka.

Ředitel Pepák: Díky!

Koferenciér: Slovo předsedy.

Předseda Vrčal: Bohu. Prosím vás, kdo si půjčil originál kancionálu? Pošlete to sem!

Koferenciér: Slovo mlččího badatelského týmu. Mlččí, prosím.

Mlččí Mračanský: (povstane, chvíli zvažuje a ukáže, zda se může zase posadit) Mohu?

Koferenciér: (máchne beznadějně rukou) Před vlastním zahájením hlavních referátů našeho horování mám ještě povinnost požádat o přečtení úvodního slova našeho nejmladšího badatele, pana badatele Marlíka.

Badatel Jouhal: (mrskne zaťatou pěstí nad hlavu) Vřed mlátí! … Mlátí vřed! …(zatřepe škraněma) Blllll… Mládí vpřed! (poté začíná mrkat a zvolna usíná)

Badatel Marlík: Mou povinností je přednést úvodní slovo tak, aby vás jemně a nenápadně připravilo na to, co přijde. (Spiklenecky pokrčí rameny a zašťuří se) Ono ve skutečnosti už nic nepřijde, což je nemilé překvapení, na něž se těžko dá připravit. (všichni vlažně aplaudují vyjma Pepáka)

Badatel Jibák: Vždy připraven! (natahuje ruku s plecháčem, aby mu bylo nalito)

Ředitel Pepák: Tak už k věci! Nechte si těch úvodních pindů. (hraje si s mobilem)

Koferenciér: Pardon, ale úvodní pindy jsou řádně schváleny. Nyní prosím ředitele Pepáka o úvodní vyjádření ke kancionálu.

Badatel Marlík: To je pořád ještě úvod?

Badatel Frkanda: Ne to je podvod. (President Gril se vrtí a zvedá ruku)

Koferenciér: Klid, prosím. Pan president zřejmě chce něco utrousit. Je to tak, pane presidente?

President Gril: (kývá souhlasně hlavou)

Koferenciér: Prosím, máte slovo.

President Gril: (vyjeveně) Uprchla mimi!

Koferenciér: Nějaká malá děcka uprchla? Jaká mimi?

President Gril: Uprchla mimi! … Mimi uprchla! … Uprchla mi myšlenka!

Koferenciér: Tak si třeba vzpomenete později.

President Gril: Už vím! Dvědeckakon… vědecká kon … vyjede… vyjde zákon, vyjde zákon kterým se zakládá kahancový výzkumný čuňav … tlamav, hubav,…

Koferenciér: Ústav! Ústav! Výzkumný ústav, se zakládá…

President Gril: … jo, výzkumný Gustav. August kakane .. kahanec.

Badatel Marlík: Jó! Budeme mít vlastního Augusta! (ke konferenciérovi) Nemohl bych taky utrousit slůvko?

Koferenciér: Ano, nemohl.

Badatel Jibák: Trus.

Badatel Frkanda: Netrus!

Badatel Papek: Jen ať si utrousí.

Koferenciér Pabko: Teď se chystá trousit Ředitel Pepák. Ale i na tebe se dostane.

Badatel Marlík: (vystřelí přes stůl na pódium v saku a trenkách, skáče radostí) Jó! Jó! Taky budu mít slovó!

Badatel Frkanda: Tak už netrus, když se na tebe dostane slovo.

Koferenciér Pabko: Krindapána Marlíku! Kde máš kalhoty? Čím se za tím stolem zabýváš? Máš se zabývat horováním!

Badatel Marlík: (šťastně zalézá pod stůl)

Badatel Papek: Na počátku bylo slovo. Jedno!

Badatel Frkanda: Na počátku slovo bylo. Ale my už jsme snad dál, ne?

Badatel Marlík: (vykoukne zpod ubrusu) Jó! Slovó! Mojé!

Koferenciér: Klid, prosím!

Mlččí Mračanský: Na začátek už ho bylo dost.

Batel Jibák: Na počátku bylo ho!

Koferenciér Pabko: Klid, prosím!

Batel Jibák: Hoho!

Koferenciér Pabko: Ale už!

Batel Jibák: Trus!

Badatel Frkanda: Netrus!

Koferenciér Pabko: Tak už klid. Teď to začíná být smrtelně vážné. Prosím ostatní kolegy, aby využili této nezáživné přednášky a připravili se k časoprostorovému sfárání do dávného podzemí.

Všichni badatelé vstávají, berou si ramínka s věcmi tak, aby je nezakrývala, jdou na bok pódia k věšákům, sundávají haleny z ramínek a na ramínka navlékají košile, kravaty a saka. Chystají se v klidu na znázornění hornické práce a odklizení stolů. Jen badatel Jouhal stále spí.

Koferenciér Pabko: Krindapána! Pánové! Tak vy všichni?

Referát ředitele Pepáka

Ředitel Pepák: (na pódiu se zhasne, zobrazí se prezentace) Kancionál zlatohorský, zvaný Praděd, je na první pohled láskou na první pohled. Ovšem! (významně pohledem scanuje publikum) Na druhý pohled obsahuje písně a tance, čili holaryjky a dupáky, zvané souhrnně holadupky. Ovšem! (významně pohledem scanuje publikum) Až na třetí pohled jsme zjistili, že v holadupkách je ukryt jakýsi rébus, který je komplikovaně zašifrován v textu holaryjek v propojení s choreografií dupáků.

Badatel Marlík: Konečně něco zajímavého!

Ředitel Pepák: Tomu se ale věnovat nebudu. Materiál, na němž jsou zápisy umně vyvedeny, je rozmanitý. Pravděpodobně nejstarší části jsou psány na pergamenu, mladší na papíru a část byla pravděpodobně na lnu, i když útržky lněné tkaniny nebyly objeveny. Jak jsme tedy přišli na len? Na útržku papíru, evidentně pocházejícího z kancionálu, jsme totiž nalezli glosu: „Len pre teba.“ (promítne snímek) Ještě se vrátím k materiálu pergamenu. Mnozí se totiž mylně domnívají, že pergamen je starý, ručně vyrobený papír. Nikoli vážení. Jedná se o kůži, zpravidla oslí a zpravidla nevyčiněnou. To neznamená, že by jí dosud nikdo nic nevytýkal. Vyčinit je zde míněno ve smyslu vydělat. Tedy ne peníze, či se sami, ale kůži. V našem případě byl ovšem pro dávné autory jejich duchovní obsah tak závažný, že na tento, tento, tento kancionál se osel vydělal.

Badatel Papek: (Zvoní mu mobil. Chvíli v klidu hledí na displej a pak bez okolků křičí) Ve špajzu! (zoufale se zašklebí) Né! Žehlit né, radši vytřu!

Ředitel Pepák: Na titulní straně kancionálu je vyveden znak Horního Slezska, jenž je užíván až ve vrcholném středověku, a současně je titul popsán runami, které se v té době již dávno nepoužívaly.

Badatel Papek: Sedím na té konferenci …. No, hrozně blbě kecá! (Konferenciér Pabko se na něj výhružně zahledí)

Ředitel Pepák: Zlacení runového písma je přitom velmi vybledlé a poničené. V nápise Praděd dokonce chybí celé písmeno „a“. Tedy runa.

Badatel Papek: (stále do mobilu) To je rána!

Ředitel Pepák: To je rána zejména pro nás, kteří se zabýváme historickými restauracemi.

Badatel Papek: (stále do mobilu) Furt blbě kecá! (spatří Pabka, Papek ukazuje na mobil a vysvětluje Pabkovi) Manželka! (jakoby dostal pecku do ucha prudce odtáhne telefon od ucha a s bolestivým výrazem si zakryje ucho.)

Ředitel Pepák: Dosud nerestaurovaná podoba titulu Praděd tedy zní … jako bez „a“. Ostatní grafika titulní strany je mnohem zachovalejší a hýří pestrými barvami. Z toho se lze domnívat, že tento oslí materiál byl v pozdější době zhodnocován iluminacemi i a … i a i lustracemi … i a ilustracemi

Badatel Jibák: (ke kolegům) IÁ mu jde dobře.

Příprava prezentace časoprostorové transformace

Badatel Frkanda: Támhle se hlásí se kolega Parman. Vy máte ten originál?

Překladatel Parman: Ne. Rád bych podal vysvětlení k některým změnám, jež doznal text v průběhu mého překladu. Zejména název „holaryjka“ je v originálním textu zapsán se znakem odpovídající měkkému „i“.

Badatel Jibák: Á!

Překladatel Parman: Já se však domnívám, že písně byly ryčné, práce tvrdá, a horníci jistě ryli pod zemí i na povrchu. A proto se přikláním k přepisu „holary“ dle vzoru „tolary“, jež tehdy byly opravdu tvrdou měnou. Tedy s tvrdým.

Badatel Frkanda: Poznámka! Časté bylo i tzv. „měkké dolování“, tedy dolování na rýžovištích, či jak se dříve říkalo, mnatech. Kdo jste ale zkusili vyrýt nějaký ten valoun z báze štěrků, víte, že i na měkkých dolech měli naši předci tvrdé rytí.

Badatel Jibák: Z toho logicky vyplývá, že pro naše tvrdě zryté předky tvoříme my měkké zadky.

Badatel Frkanda: To nevím, jestli je nejpřesnější vyjádření.

Koferenciér Pabko: To nyní ověříme poněkud nebezpečným transformačním pokusem. Při bádání po tajemství kancionálu jsme se museli naučit překonávat časoprostorovou bariéru. Naši kolegové si již na sebe vzali ochranné pracovní oděvy. Jak vidíte, neděláme s tím žádné tajnosti. Problém přemísťování v časoprostoru je oproti tajemství kancionálu úplná prkotina. (Láká publikum) Prosím, pojďte do prvních řad, ať na to vidíte. Prosím překladatele Parmana, aby nás časoprostorově překlopil. A kolegy prosím, aby se koukli, kdo má ten originál.

Překladatel Parman: Jak víte, jednotlivé vesmírné dimenze harmonicky kmitají v paralelních časoprostorech. Abychom se v nich mohli přemísťovat, musíme kmitat shodně s fenoménem genia loci.

Koferenciér Pabko: Čili, chceme-li se přemístit do jiné dimenze, kmity musejí odpovídat době a duchu místa.

Překladatel Parman: K transformaci do tvrdé atmosféry dolu 17. století nám poslouží jednoduchý hudební dokument té doby. (přejde k piánu a badatelé zbudují důlní scénu) Řeknete si, že v dole se asi moc hudbě nedařilo. To je pravda. Zpěvy byly velmi prosté.

Badatel Jibák: Ssssssssssssssssss

Koferenciér Pabko: Prosté. Jen prosté.

Překladatel Parman: Jednotlivé party zpívaly pořád dokola stejnou písničku: „Kutáme stále v té tvrdé skále“. Kdyby prorazili stěnu mezi sebou, aby se nesrazili hlavami. Takže v temnotě dolu se ze všech stran ozývalo: „Kutáme stále v té tvrdé skále“. A když někdo naplnil hunt, tj. důlní vozík, tak zahlaholil: “Mám plný hunt, mám plný hunt“. A v odpověď mu znělo: „Vyvez ho ven, vyvez ho ven!“.

Badatel Jibák: Ho ven! Ho ven Ho ven!

Překladatel Parman: Tuto atmosféru zachytil geniální muzikant, který šel inkognito zjistit, zda by se nedaly napodobit důlní měchy při stavbě gigantických varhan. V dole se takové velké měchy používaly pro větrání. K napodobení zvuků kladívek horníků použijeme kladívkový klavír.

Badatel Marlík: Oni větrali doly?

Badatel Papek: Hory.

Badatel Marlík: Vyvětrali hory jako máma peřinu?

Badatel Papek: Jak finančák peněženku.

Koferenciér Pabko: Klid. Tvoříme časoprostorovou kmitající díru, kterou se musíme souhlasně prokmitat. Je to nebezpečné! (Varuje publikum) Raději si tady trochu odsedněte dál, kdyby se nám to náhodou povedlo.

Překladatel Parman: Vy, kteří se účastníte pokusu jen divácky a během našeho transferu do jiného vesmíru byste se nudili, udělejte si malý test. Zkuste sami rozlišit, kdy horníci kutali za zpěvu „Kutáme stále“, kdy se plnily hunty, kdy občas někdo zavýskl: „Jau, zas do prstu!“ či kdy se mlaďoch chlubí „a já malý špunt, už mám skoro plný hunt“.

Badatel Jibák: Dělejte díru, ať můžeme kmitat! (začíná pantomima)

Ředitel Pepák: (Parman začne hrát s akordy) Nevalte tam ta kila! To bychom se do 17. století nikdy nedostali!

Badatel Frkanda: Hlavně vemte ten originál!

Prezentace a studium holadupky „Kutáme stále“

Ve tmě jen při lampičce a dataprojektoru badatelé v hornických kostýmech kutají, nakládají židle na stoly, vše na podvozky a odvážejí je. Na konci zůstane na pódiu pouze spící badatel Jouhal.

Prostor na dotazy, diskuze ke komplikovaným tématům

Badatel Marlík: Chlapi, bacha! Nejsme už jsme v jiné dimenzi?

Koferenciér Pabko: Copak nevidíš?

Badatel Marlík: Vidím.

Koferenciér Pabko: Tak vidíš. A dávej bacha.

Badatel Marlík: Dávám.

Koferenciér Pabko: On dával Bacha. (ukazuje na Parmana) Překmitat bariéru mezi vesmíry nám umožnila hudební díra a 4 voči.

Ředitel Pepák: V originále Fuga á quattro voci.

Koferenciér Pabko: Tak vpřed za tajemstvím kancionálu! Kdo má ten originál?

Badatel Jibák: Já mám ještě referát!

Badatel Papek: Dosť bolo referátov!

Badatel Jibák: (třepe rukou) Zásadní svědectví! Rozhodující! Osobní!

Koferenciér Pabko: Teď musíme pokračovat v cestě za tajemstvím. Už jsme vstoupili!

Badatel Jibák: Tak ať to zahraje pozpátku. Já chcu zpátky.

Překladatel Parman: Pozpátku to nezvládnu ani náhodou!

Badatel Jibák: Tak ať to zpátečničí ředitel Pepák. To je hudební profík.

Ředitel Pepák: Profík jo, gegoš ne.

Badatel Papek: Neříkejte, že tu není žádný zpátečník!

Koferenciér Pabko: Cesta zpět vede vpřed! Pokračujem za tajemstvím.

Badatel Jibák: Jenže všichni musí vědět, jak k objevu kancionálu vůbec došlo!

Badatel Papek: Vždyť on u toho ani nebyl!

Badatel Jibák: Byl!

Ředitel Pepák: Teď už to je snad jedno, ne?

Badatel Jibák: Ticho! Uvedu objektivní dosvědčení nálezu.

Překladatel Parman: Tak snad já jsem to našel, ne?

Badatel Papek: On to našel! (ukazuje na Parmana) Originál je na světě!

Badatel Jibák: On to našel, ale já to říkám. Takže, jak to všechno bylo.

Překladatel Parman: Já jsem to našel!

Badatel Jibák: Takže, jak to všechno bylo.

Překladatel Parman: Ale já jsem to našel!

Badatel Jibák: Ale já si to pamatuju. (ukazuje na papíry) Jo, tady si to pamatuju přesně. Přátelé. Mám dojem, že to bylo ve čtvrtek, asi něco po šesté odpoledne, řekl bych tak v 18:20 nebo dvaadvacet, možná i něco před devatenáctou.

Badatel Frkanda: Pane kolego, to si každý přečte v materiálech. Já vás ale musím upozornit, že dosud nezazněl můj podstatně důležitější referát!

Badatel Papek: Pánové! Už jsme přece překmitali do jiné doby! Tady neexistují žádné referáty, reklamy a podobná moderní zvěrstva!

Badatel Frkanda: Chcete něco vědět?

Ředitel Pepák: Nechceme.

Badatel Frkanda: Chcete průšvih?

Ředitel Papek: Nechceme.

Badatel Frkanda: Nechcete. Tak říkám.

Ředitel Pepák: To právě nechceme.

Koferenciér Pabko: Pánové. Ať nás pro jistotu kolega Frkanda na úvod poinformuje.

Badatel Papek: Kolega Frkanda je zase na úvod? To je snad bludný kruh!

Ředitel Pepák: Pánové, to je historické bludné podzemí v praxi.

Badatel Frkanda: Pánové.

Badatel Marlík: (překotně) A dámy! A dámy! A dámy!

Badatel Jibák: Já ti dám, ty …!

Badatel Frkanda: Pánové! Ve skutečnosti se to má takto! (významně se rozhlédne)

Badatel Marlík: (na Jibáka) Jakto?

Badatel Frkanda: (ke kolegům) Takto. Objev kódu v kancionálu je neotřelým důkazem existence jakési dávné krypto skupiny, která se snažila uchovat informace z hlubin věků a přenést je přes neklidné doby a zachovat generacím příštím.

Z toho logicky vyplývá, že my nejsme generací minulou, ale generací příští, jelikož se nám tato moudrost do rukou dostala. (Všichni si prohlédnou ruce a zhnuseně si je otřepou a očistí.) To je jediný potěšitelný fakt, protože ostatní kecy nestojí za nic.

Mlččí Mračanský: (povstane, rozhlédne se a zase si sedne.) To je fakt.

Badatel Frkanda: Proto po vyslechnutí mé myšlenky je rozumné v této nebezpečné fázi horování ustat a věnovat se jiné vhodné, jako takhle … hluboce intelektuální činnosti.

Badatel Jouhal: (jenž se právě vzbudil) Vožrat se jako prasata! (zjistí, že je na pódiu sám a běží se převléknout)

President Gril: Dvě decka! Konference! Dvě decka!

Badatel Marlík: (vyjede na prkénku s flaškou Jagermeistera) Pink! Reklama pro ženy! Nejste dostatečně oblíbená krasavice? Použijte důlní stíny Bergmeister a bude z vás oblíbaná kráva sice!

Badatel Papek: Jak povolíš jeden zlořád, tak už tam máš všecky.

Ředitel Pepák: A kdy bude to občerstvení? Měli jsme slíbeno studené byfé!

Koferenciér Pabko: Ale pánové, pánové! Vy jste jako malá děcka!

President Gril: Decka! Dvě!

Badatel Jouhal: Žádné studené. Na horování má být horké byfé!

President Gril: To byfe! … To by fe nám hodilo! By fe. Něfo k fnědku by fe hodilo!

Badatel Jibák: Byfé! Souhlasím! (badatelé teď vykřikují přes sebe)

Ředitel Pepák: Nezdržujte!

Koferenciér Pabko: Prosím, uklidněte se …

President Gril: Dvě decka! Konference! Dvě decka!

Badatel Frkanda: Jak děcka!

Badatel Papek: (přitakává) Jako malá děcka!

President Gril: Ztratila se mimi!

Badatel Jouhal: (zpívá při oblékání) Děcka byla přisátá, jako malá prasata!

President Gril: Mimi! Mi myšlenka! Se mi ztratila! Myšlenka.

Koferenciér Pabko: Ale pánové, … prosím, uklidněte se. Jdeme odhalovat roušku!

Badatel Jibák: Dejte sem ženskou a uvidíte, jak umím odhalovat!

Koferenciér Pabko: Navrhuji, abychom se uklidnili odhalením …

Ředitel Pepák: Jak se má odhalovat, tak Jibáka neuklidníš.

Badatel Marlík: (vyjede na prkénku) Pink! Reklama pro ženy! Chcete mít velkou moc? Použijte sáhovou důlní míru Gigas a budete mít moc velkou!

Koferenciér Pabko: (rozzlobeně k badatelům) Ale od teď si už neberu žádnou zodpovědnost. (k divákům) Dámy a pánové. Kdo neporozumí celku, může si zakoupit materiály z našeho horování, kde je vše velmi přehledně vysvětleno. My, kteří jsme přešli do jiné dimenze, nemáme čas vysvětlovat, musíme odhalovat.

Badatel Marlík: (vyjede na prkénku) Pink! (Spadne) Do prčic!

Badatel Jouhal: Bacha! Začíná to být čím dál víc nebezpečné! Ani reklamě se tu nedaří.

Badatel Jibák: Cesta zpět vede vpřed! Vzhůru dolů! Holalá!

Prezentace holadupky Holala – pochod.

Praktický seminář

Téma: Vstup do Příčné Hory

Koferenciér Pabko: Přátelé. Badatelé!

Ředitel Pepák: Někteří vypadají jak bez bada …  jen tele.

Badatel Jouhal: Chceme-li odhalit hrůzná překvapení zlatohorského podzemí, pak ale musíme vstoupit do Příčné hory!

Koferenciér Pabko: To musíme. Bo to je první krok k rozšifrování rébusu. To nám umožní kahancová holadupka Bo.

Překladatel Parman: Typově se jedná o obkročík. Tedy obkročák křížený s valčíkem. Na odemčení Příčné Hory stačí jedna sloka.

Koferenciér Pabko: Vzhůru do Příčné hory! Dupky dupky! (odbíhá za ostatními)

Badatel Frkanda: Vzhůru dolů!

Prezentace a studium holadupky Bo – Bo už aby byla sobota…

Interview s mlččím badatelského týmu

Koferenciér Pabko: Safra, máme s sebou vůbec ten kancionál?

Předseda Vrčal: Já ho bezpečně ochraňuji, neboť se jedná o velmi vzácný exponát.

Všichni badatelé: Ukažte! Ukažte!

Předseda Vrčal: Zde je jeden list originálu (ukazuje starý list), který, jak vidíte, je velmi křehký a při neopatrné manipulaci (celý jej zmuchlá) by snadno podlehl zkáze. (Zaraženě si prohlíží žmolek, pak jej nenápadně pustí k nohám a odkopne. Badatelé se na něj vrhnou a snaží se jej uvést do původního stavu.)

Koferenciér Pabko: No toto!

Předseda Vrčal: Ostatní listy si někdo půjčil.

Koferenciér Pabko: No toto! Co mi k tomu řeknete!

Předseda Vrčal: Oficiální prohlášení podává výhradně mlččí badatelského týmu.

Badatelé: Jo, Ať promluví mlččí! (Mlččí vychází, badatelé napjatě sledují)

Koferenciér Pabko: Mohl byste nám, prosím, vysvětlit, proč je vás potřeba tolik k výzkumu pár jakýchsi listů? To by snad po nějaké době zvládl jen jeden, ne?

Mlččí Mračanský: (kýve souhlasně hlavou)

Koferenciér Pabko: Rozuměl jste otázce?

Mlččí Mračanský: (kýve souhlasně hlavou)

Koferenciér Pabko: A vás je nějaká desítka, že?

Mlččí Mračanský: (kýve souhlasně hlavou)

Koferenciér Pabko: Umíte mluvit?

Mlččí Mračanský: (kýve souhlasně hlavou)

Koferenciér Pabko: Takže jaká je vaše pracovní náplň? Tedy kromě vás, jenž oficiálně podáváte informace.

Mlččí Mračanský: Jeden z badatelů bádá … a … zbytek ho pobádá.

Předseda Vrčal: (přeruší dialog) Takže běžný badatelský tým. Kvůli utajení nazýváme výzkumný badatelský tým fórglórním souborem kahancových písní a tanců. Naše utajení je tak těžké, že některým se už teď zkřivily nohy do X. (badatelé vylézají ven a prohlížejí si nohy, pouze Gril zůstal zahalen)

Badatel Jibák: Já mám do Ó!

Badatel Jouhal: (nakukuje ještě zpátky pod ubrus) President É!

Badatel Jibák: To je blbost. Nemůže mít nohy do é!

Badatel Jouhal: Né! President dělá eé!

Badatel Jibák: Každý někdy děláme eé.

Badatel Jouhal: President teď. Jé!

Badatel Papek: Tuším, že vím, kde je kancionál!

Předseda Vrčal: Vy jste našel originál?

Badatel Papek: Nějaké silně použité papíry jsou támhle za štusem.

Koferenciér Pabko: Nechte toho! Postupme hlouběji do podzemí k definitivnímu odhalení tajemství.

Badatel Jibák: Jenže tady je to podzemí nějaké zatopené.

Badatel Jouhal: Já už bych nikam nechodil. To nepřebrodíme.

Ředitel Pepák: Mě ty kecy úplně vyčerpaly. Ovšem, kdyby se kecama dala vyčerpat voda …

Koferenciér Pabko: Pomněte, že známe tajemství plavné holadupky. Je v ní skryta velká síla. Vody překonáme!

Badatel Frkanda: Kdyby to tajemství mlččí prozradil, nemusíme se tu čvachtat.

Všichni badatelé: Jasně. Řekni to!

Ředitel Pepák: Ale stručně!

Mlččí Mračanský: (kýve hlavou a dlouze přehlíží mlčky diváky. Badatelé na něm visí očima. Po chvíli) Všechno je jinak. (sedá si)

Badatel Marlík: (nadšeně) Jó! To bylo přesné! (ostatní se na sebe mlčky dívají)

Koferenciér Pabko: Jen slovo nepomůže. Teď musí přijít činy! Nebojte se! Srdnatě! Vyplujme bez bázně vpřed za tajemstvím kancionálu! Holadupka nás posílí!

Všichni: Tak do toho!

Překladatel Parman: Kmitejme svorně hrdinskou holadupkou typu plujka plavná!

Prezentace holadupky plujka plavná: Když vítr zaduje

Diskuze – návrhy na řešení stěžejních problémů

Překladatel Parman: A už jsme před velkým sálem barevných kovů. Zbývá nám už jen maličkost. Projít smrtí a pokusit se znovu obrodit.

Badatel Papek: Poté, co jsme se museli přebrodit máme chcípnout a pak se zase obrodit?

Badatel Jouhal: To jako že někdo má zemřít !?!

Ředitel Pepák: Prý se nemáme čeho obávat a už je to tady.

Badatel Frkanda: Kdo se bojí, odchod! (Jouhal se vytrácí) Kolego, kam jdete?!

Koferenciér Pabko: Badatel Jouhal, zpět!

Badatel Marlík: Já už jsem o tom četl! To bude hrozné! Na někoho musí přijít smrt a pak … (Jouhal se zase vytrácí)

Ředitel Pepák: Radši už nic neříkej!

Badatel Frkanda: Jen to řekni! Poděl se o vědomosti!

Badatel Papek: Kam se poděl Jouhal?

Koferenciér Pabko: Jouhal, zpět!

Badatel Papek: (k Marlíkovi) Tak se poděl!

Badatel Jouhal: (zklamaně se vrací) Jen se nepoděl!

Koferenciér Pabko: Žádné podělování nebude, rozhodneme demokraticky.

Ředitel Pepák: Jako vždycky.

Koferenciér Pabko: Badatel Marlík nás rozpočítá. Na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven.

Badatel Marlík: To jako na koho ukážu, tak ho … zabijeme ?! ???

Koferenciér Pabko: Jen tak trošku.

Badatel Jouhal: A jakou šanci má, že ho vzkřísíme?

Badatel Papek: Když budete křísit vy, tak žádnou.

Badatel Marlík: Né! Já si nikoho na svědomí nevezmu!

Koferenciér Pabko: Neboj. Volba bude tajná. Všichni čelem vzad, aby to bylo objektivní. Ty jenom tak ukážeš a já ti trochu povedu ruku. Říkej!

Badatel Marlík: En ten týky … Já nemůžu!

Koferenciér Pabko: O nic nejde! Třeba ho vzkřísíme. Dělej!

Badatel Marlík: En ten týky, dva huntíky, šutr vylít od motyky, nekvalitní levné. Kdo kvůli ní zhebne? En ten ven!

Koferenciér Pabko: Kolega Jouhal!

Badatel Jouhal: Nepla! Nepla! On ukazoval do páté řady! Támhle do diváků!

Koferenciér Pabko: Tak náhradník Papek!

Badatel Papek: Nepla! On se trefil sám do sebe! Viděl jsem to!

Badatel Jouhal: Přátelé, badatel Marlík se za nás obětoval! To je aspoň kolega!

Všichni: Jo, to je charakter.

Badatel Marlík: (ruku stále pokrčenu) Já jsem ukazoval loktem!

Všichni: To jsi charakter? Že se nestydíš!

Koferenciér Pabko: (míří Marlíkovým loktem) Badatel Jibák! Teď jsem vás zacílil přesně!

Badatel Jibák: Nehra!

Koferenciér Pabko: Kolego, neblbněte. Prvních padesát procent máte jistých. Umřít v dole není vůbec žádný problém. A druhých padesát je obrození, no! A to je přece radostná věc, ne?

Badatel Marlík: Národní obrození jsme se učili na základní škole.

President Gril: Na to si pamatuju!

Badatel Jibák: Tak to mě přesvědčilo. Už si to sice moc nepamatuju, ale …

Všichni badatelé: Jde do toho!

Překladatel Parman: O průchod smrtí se pokusíme pomocí kousku tance typu škubánek.

Badatel Jibák: Ale teď mě napadlo. Co když se to podaří jenom na těch padesát procent?

Prezentace a studium holadupky Cho – Když je horník chorý …

Překvapující objev

Překladatel Parman: A jako znovuzrozeni stojíme přímo na místě.

Badatel Jibák: Jouhal moc přímo nestojí!

Koferenciér Pabko: (Rozhlíží se) No jo, a co teď?

Překladatel Parman: (k Pabkovi) Povšimnul jste si u některých holadupek neobvyklých seskupení kahancových tanečníků?

Koferenciér Pabko: K čemu ale taková vícečlenná seskupení?

Badatel Frkanda: Aby si zasvěcení cosi připomněli.

Ředitel Pepák: Aby nezasvěcení byli zmatení.

Překladatel Parman: Správně. Aby zmátli nepovolané oči a uši a ústa a nohy a hlavy. (Ukazuje vždy chybný orgán).

Badatel Papek: Aha! Protože k provedení holaryjek a dupáků všechny tyto části potřebujeme. Potřebujeme hlavu k přemýšlení, jinak nevyluštíte ve verši ukrytý rébus, jenž dokáže vykouzlit choreografické aranžmá.

Badatel Marlík: A hlavně uši! Uši potřebujeme k poslechu hudby, jinak nezvládneme synchronizaci.

Badatel Jouhal: Oči hlavně! Oči potřebujeme ke čtení textu a sledování, kde je okraj pódia, abychom nespadli mezi publikum.

Badatel Jibák: A nohy! Nohy k tanci! (předvádí)

Badatel Marlík: A ústa k holaryjákání!

Překladatel Parman: A máme to.

Badatel Frkanda: Co máme? Já nic nemám!

Badatel Jibák: Já mám.

Badatel Marlík: Tomu nerozumím!

Překladatel Parman: Vysvětlím. Závěr je ale natolik odvážný, že si musíme upravit uvedenou složitou rovnici do jednoduššího tvaru, abychom se nemohli mýlit.

Koferenciér Pabko: Jak to chcete zjednodušit?

Překladatel Parman: Zjednodušení spočívá v tom, že oči, uši i ústa jsou podmnožinou hlavy, takže je můžeme klidně vyloučit, jelikož jsou v hlavě obsaženy. Po této úpravě rovnice nám tak už zůstávají jen hlavy a nohy.

Badatel Marlík: Jen hlavy a nohy?

Badatel Jouhal: Už začínám něco tušit!

Překladatel Parman: Ač se to zdá být absurdní, závěr je nekompromisně logický: Holadupky byly komponovány pro hlavonožce.

Koferenciér Pabko: Hrůzné tance!

Badatel Marlík: Jó! To musela být trsačka!

Překladatel Parman: Protože neznáme žádných hlavonožců suchozemských, je nutno předpokládat, že pisatelé zlatohorského kancionálu měli s mořem běžný kontakt.

Koferenciér Pabko: Tomu by mohla nasvědčovat pověst o potopeném rejvízském Hunohradu s vazbou na moře!

Překladatel Parman: Právě! A navíc voda zatopených hlubší části zlatohorských dobývek.

Koferenciér Pabko: Je slaná?

Překladatel Parman: Není. Ale zato je silně kyselá.

Koferenciér Pabko: No a čím to? Nějaké sirníky?

Překladatel Parman: Domníváme se, že to může být pozůstatek kyselého nálevu z hlavonožců, jak jsou ostatně k dostání v obchodní síti dodnes. Je možné, že podobně jak starověcí Mínojci ukrývali v podzemním labyrintu Minotaura, tak i ve zlatohorském podzemí se odehrávaly strašlivé riťuální tance. Nebyli zde však obětováváni býci ani skopci, ale tančící hlavonožci.

Badatel Marlík: Jó! Chapadláci! Byli ve vlhkém ovzduší šachty celí utancovaní!

Ředitel Pepák: K smrti! (Marlík se ve svém nadšení zarazí)

Překladatel Parman: … a následně naloženi do kyselého nálevu, kde byli zakonzervováni pro další konzumaci.

Koferenciér Pabko: Tomu nasvědčuje složitost jednotlivých tanců, u nichž musíme slučovat tanečníky do větších celků, aby bylo dosaženo požadovaného počtu končetin.

Badatel Papek: A také fakt, že ač byla v dole práce energeticky velmi náročná, nikde není doloženo, že by staří horníci vnášeli do dolu bohaté svačiny.

Překladatel Parman: Přesto víme bezpečně, že často vycházeli s kyselými ksichty.

Badatel Marlík: Z čeho?

Parman + Pabko: (společně recitují) Z kyselého nálevu hlavonožců!

Badatel Frkanda: Prosím vás, to je pitomost non plus ultra. Jak by se tam ti hlavonožci dostali?

Ředitel Pepák: To si prostudujte základní materiály z konference. To tu teď řešit nebudeme. Tam je to všechno vytištěno.

Badatel Frkanda: Vytištěno, vytištěno. Pro co horujeme! Řekněte to rovnou!

Koferenciér Pabko: Proniknutí do tajemství je možné jen praktickým pokusem.

Ředitel Pepák: To byste nevěřili, ale někdy kecy nepomáhají.

Brainstorming – pověst o Hunohradu

Koferenciér Pabko: Základem pokusu je časoprostorová trasformace pověsti o Hunohradu. Tady president Gril bude předvádět Praděda.

Badatel Frkanda: Pověst o Hunohradu je úplný blábol! Mezi mecháčem a Baltem žádný podzemní kanál nemohl nikdy existovat!

Badatel Papek: A co k takovému pokusu ještě potřebujeme?

Překladatel Parman: Jen popustit uzdu bujné fantazii.

Badatel Jibák: Kdo nemá bujnou, použije, jakou má.

Badatel Marlík: Kdo nemá uzdu, popustí svou fantazii bezuzdně.

Badatel Jouhal: Kdo nemá ani fantazii, ten si jen popustí.

Ředitel Pepák: President si už popustil.

Badatel Frkanda: Totální brainstorming!

Badatel Jouhal: (začne hudební parafráze „Kutáme stále“) A odlehčeni jako montgolfiéra, opouštíme svou racionální sebekontrolu a z nadhledu pomalu připouštíme, že výsledky kahancových bádání jdou správným směrem.

Badatel Jibák: (nasává a poté) Jo, už to jede!

Badatelé: (mimo Marlíka nasávají rovněž) Už je to lepší. (nadnášejí se jak balóny)

Koferenciér Pabko: Obrazy dávnověku vystupují z mlžného oparu jak prám Cháronův, jenž nás tím oparem úplně převeze. (Gril pádluje)

Badatel Papek: Pokud se vám teď začal dělat opar na rtech nebo pásový, popustili jste příliš.

Koferenciér Pabko: A už procházíme ulicemi rejvízského hříšného města Hunohradu. Jsou zakydány nánosy morálního bahna tak, že se v něm lidé brodí po kotníky. (předvádí) I pan farář, když vstoupí do kostela, tak se nezdrží, aby nezaklel: „Fuj to je sajrajt!“ oklepávaje si hříšnost obyvatel z galoší.

Badatel Jouhal: (naviguje Grila) A podle pověsti se Praděd už vzteky neudrží. Počkal, až pan farář bude zaopatřovat na Kobrštejně lupiče, a zatáhl za hrůzostrašně zanedbané bájné splachovadlo – a !

President Gril: (předvádí) Vrzi, vrzi – húúúú! (všichni se chvějí jak ve vichru a dělají húú)

Koferenciér Pabko: Otevřel obludný kanalizační průchod do Baltického moře, aby hříšné město spláchl i s kostelíčkem. Hú! (odlétá s ostatními)

Ředitel Pepák: To musel být hukot, když se všechno obyvatelstvo spolu s mravním marastem řítilo do temného podzemního kanálu směrem na Sopoty.

Všichni (mimo Parmana, Grila, Frkandy, Pepáka, Mračanského a Vrčala): (rytmicky napodobují splachovaný marast)

Badatel Papek: (vykoukne) A co vy? Vy jste taky mravní marast!

Badatel Frkanda: (dělá, že točí pivo) Hospoda zůstala zachována!

Koferenciér Pabko: Kdepak! Hospodský ani nestačil dotočit poslední tuplák, když mu štamgasti začali mizet pod rukama a výčep pod nohama.

Všichni: (rytmicky zesílí a odlétá i zbylé hospodské osazenstvo a vlní se pod ubrusy. Nad vlnící se hučící látkou si mne ruce Gril)

Koferenciér Pabko: Jediný, koho to nespláchlo, byl nemrava duch Gill, protože ten už byl tehdy stejně prokletý.

Badatel Frkanda: A pánu zůstal zachován taky pan farář, protože na kopečku v klidu popíjel s loupežníky.

Badatel Jibák: To jsem teď jako já. (snaží se lézt ven)

Badatel Frkanda: (vykoukne) Vy nemůžete být farář! To by bylo nechutné! (tahají ho zpět)

Koferenciér Pabko: Ticho! Dělejme mravní marast! (Ubrus marasmuje)

Překladatel Parman: Pradědek si škodolibě zamnul ruce, neb z titánské kanalizace na odtok špatných mravů vycházel v místech dnešního Velkého mechového jezírka jen dunivý hukot, čvachtavé mlaskání a čerstvé závany moře, jež se mísily s hnilobným pachem kanalizace.

Badatel Papek: (vykoukne) Čerstvé závany moře tady zcela postrádám!

Překladatel Parman: Zápas mas mořských vodstev a mravnostních deliktů byl nějakou dobu vyrovnaný. (Ubrus přebíhá sem tam) Chvílemi vítězil mořský vzduch, chvílemi zase děsný puch.

Badatel Jouhal: Tady je to zatím strašně jednostranné!

Překladatel Parman: Jenže ouha! Morální bahno asi bylo příliš hutné a za ta léta hřešení se ho nakupilo tolik, že po počátečním úspěšném víru nemravně plastický sajrajt zapůsobil jako špunt a ucpal hrdlo odlehčovacích lapolů umístěných v Příčné hoře. (Ubrus zůstává uprostřed scény a stále čvachtá. Gril se k němu s hekáním ze zadu blíží.)

Překladatel Parman: Podoben Stromovousovi poklekl děd Praděd u Mecháče. S duněním padnul na svá věkovitá, kriticky artritická kolena …

President Gril: Na to se ti můžu vykašlat! Klekni si sám! Já mám platinové klouby!

Překladatel Parman: … a zahleděl se do hlubin. (Gril kouká pod ubrus, badatelé jej odšťuchují) Když se na dno usadil i nejjemnější kal těch nejdelikátnějších deliktů, zanechávaje po sobě medově hnědé zabarvení, …

President Gril: Herdek, co je to tady za… éééé? Co to po sobě zanecháváte?

Koferenciér Pabko: (nadzvedává ubrus a dělá špici) … spatřil Praděd pod hladinou špici kostelíka. Tak nás učí legenda.

President Gril: To je špica! Je tam pořád vidět špica! Toaletka se nám někde ucpala!

Překladatel Parman: Asi není příliš zručný instalatér.

President Gril: (šťourá do odtoku) Kašlu na to. Jednou z těch sraček bude dobrá rašelina na zahrádky.

Brainstorming: Záplavy a nácuc fauny

Koferenciér Pabko: V tehdejších kronikách bychom jistě našli poznámky o mohutných záplavách v nížinách, kde se kal vyvalil na povrch.

Ubrus se vlní, badatelé postupně vylézají se zářnými úsměvy a tančí po scéně – napodobují růst a rozkvět rostlin. Přitom se rozdělí na dvě party.

Koferenciér Pabko: Když vody opadly, nemrav v nížinách na úrodných půdách přímo kvetl, bujel, množil se a vydržel dodnes.

Parta mořská (kývá se do rytmu a zpívá): Te Hanáce, te ale mosijó bét

Parta marastu (kývá se do rytmu a zpívá): … nemravné …

Obě party: … prasáce!

Parta mořská: A te Hanačke! Te mosijó bét …

Parta marastu: Te teda mosijó bét!

Parta mořská: Hrozné …

Obě party: (polohasně) Prasačke!

Badatel Jouhal: (ladně dotančí k překladateli) To my tady v podhůří jsme na tom byli podstatně lépe. Zlatohorsko bylo pouze malinko kropenatě poprskáno mravním bahnem z dědkových rukou.

Ředitel Pepák: (hledí na Jouhala) I když je musel mít zaprasené notně.

Překladatel Parman: (Část badatelů opět letí pod ubrusem sem a tam, část, tvořící mořskou žoužel – Jouhal, Marlík, Papek, Pabko – se vyvaluje na konci scény jak na pláži. Pod ubrusy ukryjí záchodové zvony.) Mohutný podzemní fuk, tedy vlastně podfuk, rozvířil vody Baltu a vytvořil tam 40 km dlouhou pekelnou kosu – slavný Hel. Jenže následně po zacpání sifónu se mořská voda kontaminovaná nemravnými splašky z Rejvízu zpětným rázem vevalila do podzemí a vytvořila na dně dobývek uzavřená jezera brakických vod. (Húúú … po přílivu ubrusu začínají plážovníci ječet, křečovitě se drží vlastního ubrusu a táhnou jej za sebou. Jásá jen Marlík.)

Badatel Marlík: Jó! Jedém!

Ostatní: Né!

Překladatel Parman: Se znečištěnou vodou se ovšem řítila také zděšená mořská fauna, která si do té doby nerušeně užívala holidays v dosud nezasviněné Gdaňské zátoce.

Všichni badatelé: (pod ubrusem žalostně pějí) Mjauy zme Baltyk, mjauy zme móře, teraz kompěmy dupky v lavóře. (Zvolna začínají vystrkovat záchodové zvony – přísavky – a šátrají jimi v okolí.)

Badatelé se rozčlení na skupinu horníků a skupinu žoužele. Horníci vystupují z pod ubrusu a berou si nástroje. Žoužel nafukuje balónky a má záchodové zvony.

Překladatel Parman: V rudních dobývkách se však brzy inteligentnější oktopoda začala seznamovat se svým novým okolím.

Badatel Papek: Chyceni jsme tu jako v síti! A stěny jako kovové!

Badatel Jouhal: A jak ve stěnách se cosi třpytí!

Badatel Papek: Třpytí, jako rybek celé hejno!

Badatel Jouhal: Že by blejno?

Badatel Marlík: Blejno zinkové!

Badatel Jouhal: Před duhovými sericity úplně mi jihnou city!

Badatel Marlík: A jak něžně tam u stropu bimbají se glockerity!

Badatel Jouhal: Něžně, ale přesto hbitě, tak jako my! Soplovitě!

Badatel Papek: Přesto nerad bych tu zkysl!

Badatel Jouhal: Zdá se mi, že ta voda kontaminovaná mravnostními delikty začíná neblaze ovlivňovat naši mysl!

(Žoužel se začne do půl těla svlékat)

Překladatel Parman: Brzy byly nasáklé neřestmi jak vládnoucí koalice. A jistě si také dovedeme představit pověrčivé horníky. Jak byli asi vyděšeni, když se vrátili po katastrofě do dolu.

Badatel Frkanda: Hoši, už se ten sajrajt usadil. Zdá se, že se voda odkalila. Můžeme nasadit čerpadla.

Badatel Jibák: Pozor! Tam něco pod vodou je! Šmarjá! Poulí to na mně očiska!

Badatel Frkanda: To budou asi jen vodní řasy. Kdo je mladší, ať to chytí!

Badatel Jibák: (zamilovaně) To só očiska a nad nima mrkajó řasiska!

Badatel Papek: Nesnesitelná je náhle lehkost bytí!

Badatel Jouhal: Holky! My jsme ale lehké!

Badatel Frkanda: (zděšeně) To jsou důlní duchové!

Badatel Jibák: (zamilovaně) A co když to jsou duchny?

Badatel Frkanda: Nebezpečné obludy!

Badatel Jibák: (zamilovaně) To možná taky. Ale dívejte se jako muž! Jak svůdně ta jejich poloprůhledná tílka zbarvila podvlékačková růž!

Prezentace a studium holadupky Octopoda

Chobotnice tančí v trenkách se záchodovými zvony, jimiž jsou nakonec samy ucucány k smrti. Po holadupce pokračuje nechutná žranice mokrých placek.

Bufet – občerstvení (žranice s diskuzí)

Překladatel Parman: A tak vzniká tajný kahancový riťuál, který nemá v historii obdoby.

Koferenciér Pabko: (přikusuje chobotničku) Víte, že chobotnice jsou prý velmi inteligentní stvoření?

Překladatel Parman: Ale i horníci byli mravní inteligenti, proto vybrali nejdřív nejstarší z chobotnic, aby mladší kusy ještě dozrály. No, a už se zavařovalo.

Koferenciér Pabko: A proč myslíte, že nakládali chobotničky do kyselého nálevu?

Překladatel Parman: Protože chobotnice patří do řádu Oktopoda.

Koferenciér Pabko: Ale to znamená osminožci. Jak to souvisí s kyselostí nálevu?

Překladatel Parman: Ono se to píše s cé. Octopoda … octo, octo!

Koferenciér Pabko: Už rozumím! Octopodá! Podávat v octě!

Badatel Marlík: (vyjede prudce na prkénku se záchodovým zvonem v ruce) To on je nejvzácnější ctností! Zvon do každé domácnosti! (rychle odjede)

Koferenciér Pabko: Vypadni už s tou reklamou!

Překladatel Parman: A tak to šlo den po dni, rok po roce, dokud nedošly chobotnice. A když jednoho dne došli horníci do dolu a zjistili, že chobotnice došly, pak došlo i k úpadku hornictví na Zlatohorsku.

Koferenciér Pabko: Nejsmutnější na tom je, že chobotnicemi přefiltrovaný nemrav z Hunohradu se dostal do horníků a potom do jejich potomků, do potomků jejich potomků a opět do potomků potomků jejich potomků …

Překladatel Parman: Takže Zlatohorsko, které předtím bylo nemravem jen zlehka kropenatě poprskáno dědem Pradědem, dostalo ještě genetickou dávku mravního marasmu z Hunohradu prostřednictvím konzumace nakládaných chobotnic. (Badatelé stále konzumují a pleskají se navzájem chobotničkami.)

Koferenciér Pabko: Tím pádem se zde nemrav nebývale akumuloval a zdomácněl. A nakonec pozůstali téměř samí nemravní potomci.

Překladatel Parman: Tak to my jsme ti nemravní pozůstalí pitomci?

Koferenciér Pabko: Ne, nebojte se. Pak přišel odsun, … takže zůstalo jen pár mravných a my se nemáme čeho bát. Přistěhovali jsme se přece z nížin!

Badatelé: (pějí) Me sme te zlatohorské Hanáce, me sme sem kdese přešle za prácó…

Badatel Marlík: (přijíždí na prkénku s papírovým svitkem)

Koferenciér Pabko: Řekl jsem, vypadni už s tou reklamou!

Badatel Marlík: To měla schované jedna chobotnice ve vaku!

Koferenciér Pabko: Tak to přečti!

Badatel Marlík: Je to psané runama.

Překladatel Parman: A ty ses je ještě nenaučil?

Badatel Marlík: Naučil, ale já se bojím.

Překladatel Parman: A já je neumím a přeložil jsem to.

Koferenciér Pabko: A nebojí se! Tak čti!

Badatel Marlík: (během četby jemně zní poslední melodie, kromě Jibáka badatelé přestávají postupně žrát a udiveně odkládají chobotničky zpět) Naši milí horníčci. Promiňte, že jsme vám zpočátku nedůvěřovaly. Ale poté, co se nám podařilo uloupit vám knihu s vašim Starým zákonem, pochopily jsme, že máte mnohem krásnější zákony než my. Až jsme se zastyděly, když jsme četly váš zákon: „Miluj bližního svého, jako sebe samého“. Často jsme poslouchaly vaše hlasy a písně a pochopily jsme, že nás máte rádi.

Badatel Jibák: Jo, chobotničky miluju! (jako poslední pojídá s chutí dál)

Badatel Marlík: Vy rádi zpíváte. A protože my zase rády tancujeme, ušily jsme vám na tělo kahancové holaryjky a dupáky, abychom se mohli veselit a smát společně. Prosím, zatancujte si je s námi! S láskou věnují Vaše Octopoda.

Badatel Jouhal: A my jsme je sežrali! (zhnuseně odtahuje placku od úst, nastane hrobové ticho, i Jibák ztuhne)

Badatel Papek: (pleskne plackou a jde do popředí) Ony nevěděly, že po Starém zákonu přijímáme stále novější a novější.

Badatel Frkanda: (pleskne plackou a jde do popředí) … a k novým zákonům nové prováděcí vyhlášky …

Koferenciér Pabko: A v těch nejnovějších se takové věty zásadně nevyskytují.

Badatel Frkanda: Pánové, to je prekérní situace.

Ředitel Pepák: Trapné …

Badatel Papek: Tristní …

Badatel Jouhal: (pleskne plackou a jde do popředí) No, co včil už …

Badatel Jibák: … naděláme. (a znechuceně zahodí placku a po něm všichni ostatní)

Badatel Papek: (k Mračanskému) Vy jste náš mlččí. Tak se k tomu veřejně vyjádřete!

Mlččí Mračanský: (Vydlubuje si prstem z úst zbytky placky a znechuceně je hází kolem)

Koferenciér Pabko: Aspoň ten jejich odkaz bychom neměli zahodit.

Všichni: To ne, to ne. To bychom neměli. (Mlččí jen kývá hlavou).

Koferenciér Pabko: Tak nevím, jestli se teď dovedem ještě veselit a smát.

Badatel Jibák: Hoši, neblbnite! Život de dál. Být nemravní a eště smutní, tož to už bysme byli aj blbí!

President Gril: (nesměle) Uprchly mimi! Uprchly mi myšlenky!

Badatel Jibák: No to je ono! To je řešení! Ještě že si moc nepamatujeme! Zapomeňme na to! Mně taky uprchly mimi!

Badatel Frkanda: Mně taky!

Badatel Papek: A mně úplně. (na Pepáka) Kdo teď má mluvit?

Badatek Pepák: Mimikry.

Koferenciér Pabko: (zamyšleně) Nevím. Ale myslím, že někdy zapomenout je lék. (chvíli ticho)

Badatel Jouhal: A to teda ne! My, co jsme se dostali z podzemí ven živí a zdraví, my leccos připomínat musíme!

Áááá! (a po něm všichni Á a postaví se k tanci)

Prezentace holadupky – kahancové polonézy Á

Závěr konference

Závěrečný projev pana prezidenta

Koferenciér Pabko: Pánové! My jsme zapomněli na hlavní referát pana prezidenta!

Badatek Pepák: On neslyší!

Koferenciér Pabko: Ale vidí!

Badatel Jibák: Ale nepamatuje si!

Badatek Pepák: (bokem) Vlastní lži a pitomosti.

Badatel Jouhal: (do lidí) A kdo si pamatovat nechce, ten se nestydí! To si pamatujte!

Badatelé odcházejí za pění holadupky Holala