Není to tak dávno, co jsme si v klubu pekli chleba pro radost. A že nejsme skoupí, chtěli jsme se o to potěšení podělit s ostatními Zlatohoráky. Přípravy i samotného pečení se zdárně zhostila mužská část klubu. A protože to jsou holt mužský, podávat suchý krajíc jim přišlo málo, a tudíž přidali navrch i čtyři druhy sádla. To aby si mlsné hubičky přišly na své.

V sobotní ráno bylo vše přichystané. Vyšel na nás pěkný dřevěný stánek hned na kraji proluky. Tam se i s třiceti pecny usídlili naši kahancovníci. Neusadili se tady sami. Doprovod jim dělaly dámy z klubu, které se věnují tkalcování. Pro Zlatohoráky i další návštěvníky si připravily ukázku tkaní, a hlavně stoh kouzelných koberečků. A když si pánové přidali k bochníkům to sádlo, dámy si zase připojily ke svým výrobkům originální názvy. Každý z koberečků měl vlastní jméno. A tak si návštěvníci za příspěvek do kasičky mohli odnést domů růžový Levandulový sen, fialovou Milku či hebký Mecháček.

Po celý den se u našich výtvorů zastavovali místní i turisté. Bavili je kahancovníci svým zpěvem, doprovázeni kytarou i tahací harmonikou-heligonkou. Rovněž oni vybírali příspěvky do kasičky. Zatímco jste chroustali krajíc pečený v pravé chlebové peci, mohli jste si prohlédnout banner, kde byla zobrazena jedna z nejstarších štol u nás. A na tu se právě vybíralo.

Ani tkadlenky nezahálely. Předváděly výrobu koberečků a když jste měli zájem, posadily vás na chvíli ke stavu. Tkaní si vyzkoušeli dospělí i děti. A ještě si mohli zblízka prohlédnout pravý slezský kroj, který si pouze k této přiležitosti pořídila jedna z našich členek klubu.

Zlaté dny se nám vydařily. Byli jsme spokojeni, že jsme mohli přinést návštěvníkům nové zážitky.

A na závěr chceme poděkovat všem, kteří se u našeho stánku zastavili, pobavili se a přispěli našemu klubu finančním obnosem.

Zdenka Kašparová