Brigáda na našem důldí
V našem dialektu slovo „důldí“ znamená důlní dílo. A prdůldí je prastaré důlní dílo, což je zrovínka náš důl Marie Pomocná I – MPI.
Přes pokročilou roční dobu a spoustu již spadaného listí, v sobotu 26. října 2024 v Jeseníkách stále panovala čarokrásná jeseň hýřící barvami. Několik členů našeho klubu vyrazilo po delším čase opět pokročit v činnostech na záchraně našeho prdůldí MPI. Někteří se nebáli použít Láďův Robur, který je sice mnohem mladší, než naše prdůldí, ale v penzi je už přes padesát let. Jiní raději použili k výšlapu velocipedu.
Robur statečně, krom osádky, vyvezl i potřebný materiál a ještě potřebnější přilby. Jenže skleróza a patvaré hlavy účastníků způsobily, že materiál byl použit, ale přílby se brzy přemístily z hlav na matičku zemi.
Mojmír se statečně přesunul na nestabilní suťovisko setsakra strmého svahu nad plánovaným těžebním komínem, kde gracou odkopal zeminu, aby se našlo alespoň 5 cm pevné skály pro postavení nohou budoucí, byť provizorní, těžní věže. Ta byla naprojektována z lešenářských trubek. Netřeba podotýkat, že projekt vznikal spontánně během stavby virtuálním způsobem. Zatímco moderní computery mají pro spoustu informací problém s ukládáním, naše paměť po upotřebení vše hbitě mazala.
Fotografie z akce i krajiny v původní kvalitě naleznete v naší fotogalerii ZDE. Velikost si tam můžete nastavovat stejně, jako rychlost přehrávání prezentace.
Pabko, ač není vybaven chápavým ocasem jako gibon, šplhal stejně obratně a chápal lépe než chápan. Nevadila mu vůbec výška lešenářské konstrukce, ani její nepříliš bezpečně vyhlížející postavení na kouscích skály nad hlubokým komínem. Kupodivu byl na vršku trošku nervózní, když jsme věží mocně lomcovali pomocí kotvících lan.
Po postavení věže a jejím vybavení kladkou a zcela nevhodným tenkým lanem jsme zahájili testovací provoz. Bez použití přítomného rumpálu. Pod komínem nakládal jeden zodpovědný přilebník a jeden nezodpovědný hololebec a nad komínem se střídala řada tahačů, kteří se ale občas i spustili. Zvukové signály byly použity nestandardně a nehornicky výrazy: „táhni“ a „jedu“.
Vytěžená hlušina byla použita pro uchycení větracího potrubí ve větrním komínu nad ústím štoly. Naštěstí vše skončilo bez úrazu. Snad nám držel palce i na blízkém poutním místě turisticky pobývající báňský inspektor ve výslužbě. Takže Zdař Bůh! Kéž jsou důlní díla jen pro radost, užitek a obdiv ke kráse podzemí i fortele našich předků.
A kdo by se chtěl podívat, jak vypadá opravdu stařičké zlatohorské podzemí v oblasti zlatého sloupu, můžete se podívat na toto video ze Starého Hackelbergu.
No Comments