Parman, člen badatelského týmu kahancových tanců se pokusil přiblížit ostravskému publiku jesenický kavárenský fórglór. Publikum bylo  natěšeno na populární pecky následující kapely, takže úkol to nebyl snadný. Zejména pak, když kavárenský fórglór je určen pro útulné kavárničky a podobné příjemně zatuchlé klubíčky. Provětraná velká scéna s prostorem pro poskakující dav není to pravé ořechové, ba ani jinak dietní. 

Přesto se Parman pustil spontánně do díla ve snaze osvěžit ostravské májové povětří jesenickými větry. Pro tento účel nemohl být vybrán termín vhodnější, než pálení čarodějnic. 

Dopadlo to dobře, Parman upálen nebyl, tancovalo se i s opicí a závěr byl fernetově svěží i bez věže. 

Pár obrázků ZDE.