V sobotu 2. dubna 2022 nám apríl nadělil množství sněhu, což bylo pro organizaci tradičního Klondiku báječné. Za poslední týden se odhlásila 2 družstva a z 32 závodníků se odhlásilo šest. Takže se nakonec účastnilo 26 soutěžících shromážděných v šesti družstvech.

Počasí mělo ale i výhodu – nenanášelo se do srubu smetí, protože vysoká vrstva sněhu nedovolila prošlapat chodník až na dřeň. Mrzlo až praštělo.

Start byl tradičně před radnicí ve Zlatých Horách. Prvním úkolem bylo opět tradiční rýžování zlatěnek ze zmrzlého materiálu, který bylo nejprve nutné rozmrazit. Počet zlatěnek v materiálu byl samozřejmě neznámý. Teď už ale můžeme prozradit, že jich měl každý tým celkem 8. Dvě družstva vyrýžovala vše. Nejméně vyrýžovali 4 zlatěnky.

Družstvo Hubenej Klejm se ukázalo být jako vždy týmem myslícím na ekologii, neb využívali odpadní teplo ze svých kamen na uzení klobás nad komínem, zatímco se na plotně rozehříval zlatonosný materiál.

Ti, kteří dorýžovali, obdrželi záhadný itinerář s postupem k dalším úkolům. Cesta k nim byla variantní – tři okruhy stejně dlouhé o délce 1300 m, aby šel každý jinudy. Tzn. tři týmy šly protisměrně. Bylo to asi dost zamotané, protože na náměstí ještě ve 12:30 nedorazil z těchto okruhů ani první český tým „Mistři světa“. Jeden tým se u kostela ztratil natolik, že volal policii, tam mladý strážník volal starého policajta Šebka, ten volal Mirku, ta volala Ivoše a ten volal Laďovi a ten volal Pepovi. A Pepa zase volal Mirce a tomu týmu a navigoval je směrem k nádraží, kam sám chvatně běžel.

Na nádraží, třetím to stanovišti, probíhala vazba uzlů. Úkolem bylo rozpoznání 6 uzlů a na čas jejich uvázání. Po splnění úkolu se v případě jednoho týmu ukázalo, že se ztratil návod na trasu. Pepa jim ten návod bez mrknutí oka řekl zpaměti. Naštěstí se návod našel, jen co ušli 10 m. Původním záměrem bylo navázat provázky na zábradlí na nádraží. Jenže se ukázalo, že zábradlí na nádraží není, tak se provázky vázaly na lano.

Odtud pokračovaly týmy do Údolí ztracených štol, kde se to úkoly jen hemžilo.

Na čtvrtém stanovišti prováděl duch Gill testy pupenů a dalších zavilých přírodnin. Vierka to doplňovala testy znalostí šutráků, které aristokraticky nazývala mineráliemi a horninami.

Na pátém stanovišti za sruby probíhalo rovněž tradiční rýžování ze zlatonosné terasy Olešnice. Vyhodnocovaly se jen větší zlatěnky, neb zlatý prášek byl hojný. Kontroloval se výsledek pod binoklem. Našli všichni a s kapsami plnými zlata, nebo spíš zkumavek s několika mikroskopickými zrnky zlata, se týmy radostně braly za cínem.

Na šestém stanovišti u tavící pece se totiž cínovalo. Soutěžící museli vyrobit ze sádrokartonu formu dle vlastní fantazie a do ní nalít cín. Zajímavá byla i příprava stanoviště, neboť vchod byl zatarasen toitoikou. Tato kadibouda musela být lanem odtažena za roh. A po ukončení hutních prací byla navrácena zpět.

Současně se na sousedním sedmém stanovišti hotovily fazole. Tedy ne současně s tažbou kadiboudy, ale s tavbou cínu.

Fazolové hody stály opět za to. Fantazie nejen na jazyku, ale i v oku se ta krása esteticky tetelila. Víc vám přiblíží obrázky z akce na naší fotogalerii ZDE.

Po skonzumování fazolí se týmy plny energie i fazolového oduševnění odhodlaly ke zdolání hřebene Plešivce, kdež bylo osmým úkolem opsati nápis z malého skrytého kamene. Jednalo se o letopočet 1938. Jedni ale nakreslili křížek, který byl na horní ploše kamene a jedni opsali z tyčky „Státní nivelace – poškození se trestá“. Bohužel, týmy byly tak vyčerpány, že fotodokumentace se nedochovala, takže jsme do fotogalerie doložili jen obrázky před nachumelením.

Ze skalnatého hřebene Plešivce pak týmy padaly na druhou stranu hřbetu k Černému jezeru. Zde museli soutěžící zažehnouti svíci a přenést oheň v povětrném počasí a chumelenici na druhý břeh jezera. Druhá část týmu pak nasedala do kánoe a jela do téhož místa po vodě. Tam na břehu nastala ošidná operace, u níž bylo snadné zvrhnout se v lodi, neb bylo nutno předat si na kluzkém břehu světlo. Svíce pak byla vezena v kánoi zpět na stanoviště. Týmy si pomáhaly různě. Např. zakryly svíci odřezkem z pet lahve. Smůlu měl spěchající tým, který si z vršku lahve nevylil pořádně vodu a svíčku si uhasil.

Po splnění tohoto nelehkého úkolu chvátaly týmy zpět ke srubům, kde je čekala střelba ze vzduchovky.

A nakonec radostné ukončení akce na srubech. Ač mrzlo jen praštělo, propanbutanová bomba byla prázdná. Ale přímotopy fungovaly. Takže vše dobře dopadlo, český dudák hrál na skotské dudy, muzika se rozjela, nikdo se neudělal (na vodě) a tak se můžeme zase těšit na příští ročník.

VÝSLEDKY: