|aktualizováno reakcí na kritiku|

Úvod do problematiky trpaslíků

Jistě víte, že naše důlní dílo Marie Pomocná 1, je jasná jednička mezi důlními díly na Jesenicku. Jednička proto, že to má v názvu, a jasná proto, že na mnoha místech do ní padá jasné denní světlo.

A mnozí jistě nevíte, že naše důlní dílo je zřejmě spjato s pověstí a tedy i vznikem poutního místa Panny Marie Pomocné. A že možná pochází již z keltských dob. Ale to nevíme jistě.

Ale zcela jistě víme, že pro jednoduchost popisu používáme pro naše důlní dílo zkratku MPI a pro poutní místo Panny Marie Pomocné zkratku PMPMP, aby to bylo hned každému jasné.

Nejjistější ovšem je, že v MPI máme zcela normálně plno kouzel a zázraků, které jsou jinde zcela nenormální. Dnes nebudeme pojednávat o těch nejtajemnějších, jako jsou důlní chobotnice, mimosvěty či Arnulf, leč jen suše informujeme o naší výpravě za trpaslíky.

Pro vás, kteří jste se dosud s pojmem nesetkali. Co je to tedy ten trpaslík.

Trpaslík je vousatý horník malého vzrůstu, zpravidla se špičatou čepičkou na hlavě, někdy však jen prostovlasý až plešatý. Často s kladívkem či švancarkou v ruce. V Rusku ovšem dosahují trpaslíci vzrůstu dospělého muže, neboť tam je všechno největší. I Lenin mohl být trpaslíkem, neb splňuje definici vzrůstem, kladívkem, pleší i vousem. Jen ta čepička mu v paláci splaskla, až celý hanbou zrudl a byl zapšklý až do smrti.

Lidové povědomí o trpaslících je deformováno disneyovským zobrazením a zahrádkářskými skulpturami, neb skuteční trpaslíci nejsou běžně k vidění. Rovněž jsou zaměňováni s trpajzlíky, což je ovšem zkrácený výraz pro trpěné hajzlíky, nikoli pro pracovité trpaslíky – permoníky. Důlní trpaslík permoník je rovněž vybaven lucerničkou se zdrojem neobnovitelné energie. Lucernička trpaslíků vydává kouzelně studené nazelenalé světlo, podobně, jako prdelky světlušek. Tuto záhadu objasníme jindy.

Odkud pochází a k čemu je dobrý trpaslík?

Trpaslík pochází ze severu. Jeho původní domovina je za polárním kruhem. Proto také má půl roku noc a půl roku den. Protože je zvyklý pracovat potmě, pracuje jen v noci. Tedy v zimě. Ve dne spí. Když jej vzbudíte, strašně se nasere.

Postupem času, jak se lidé tlačili na sever, prokutávali se trpaslíci na jih, aby měli klid. Jenže lid jim nedal klid a klidně dál hledal zakopané poklady, drahokamy a zlaté žíly. Avšak trpaslíci jsou tvorové trpěliví a přející, proto těm největším pochtívačům vrazili zlatou žílu přímo do análu. Nepomohlo to. Lidé se prokutávají za trpaslíky dál. I počali trpaslíci kutati tak, aby byl lid zmaten. A to se jim daří dokonale.

Trpaslík je tedy užitečný k ukrývání pokladů, matení lidí, a tím i tvorbě tajemství, poezie a hemeroidů.

Maskování trpaslíků

Trpaslík je rozený skalní mužík, takže bývá od skály prakticky k nerozeznání. V zimním období, čili během jeho činorodé noci, ztrácí trpaslík svou ostražitost jsa zcela zaujat svou veřejně prospěšnou činností. Ve chvíli, kdy je přistižen, snaží se stát se neviditelným, čirým a průhledným. Nejlépe můžeme trpaslíky spatřit, když vykonávají své duchovní obřady, při nichž se srocují a jdou do sebe. Překvapíte-li je v tu chvíli, snaží se sice vypadat nenápadně, ale jejich průhlednost nabírá v různém osvětlení různé odstíny, takže jsou ke spatření, nejlépe v polarizovaném světle zkřížených nikolů. Z různých úhlů se pak undulózně rozsvěcují a zhášejí.

Na pohmat je trpaslík kluzký jak led, takže si jej člověk snadno splete s průsvitným rampouchem. K rozeznání od rampouchu je však snadno. Rampouch je střechýl (stalaktit), an stále chtít ukapávat, zatímco trpaslík je stálý kmit, an vykmitává odspoda. Prostě stojí nožičkama pevně na zemi a čepičkou kmitá vzhůru. Nenechte se mýlit faktem, že nožičky mu často nejsou vidět. Má je schované pod hornickou kytlicí a kůží. Oni se totiž, za ty po staletí nemyté nožky, hrozně stydí. Řekli byste – malilinký trpaslík. Ale haksny mu smrdí obrovsky!

To abyste si je v létě snadno spletli s hadovkou smrdutou. Tak rafinovaný je trpaslík v maskování. Učiněný chameleon.

A konečně ta naše výprava

Tož, to jsme se tak v našem badatelském týmu dohodli, že v pondělí 30. ledna 2017, namísto plodné badatelské rozpravy, vyrazíme pozorovat trpaslíky do naší štoly PMI. Papek schystal mohutná světla s ještě mohutnějšími bateriemi, Pabko přinesl dobrou náladu, Olaf si nevzal skleničku, Řehoš si nevzal čepičku, Jibák vzal babičku i s vnuky, Zbyšek přibral přijaťoua z TPG, Parman foťák a šlo se. Cestou pod kostelem jsme zavzpomínali na dějiny, které tudy kupodivu prošly už před námi a již jsme se zahlubovali tak udatně, až jsme někteří zhloupli. A to se zdálo, že to ani nejde. A jde! Všecko jde, když se chce.

Do síně trpasličí slávy jsme se vkradli ve vší tichosti a počestnosti, jak již slovo „vkradli“ napovídá. Snažili jsme se trpasličí shromáždění co nejméně narušovat. Přesto před námi trpaslíci zesklovatěli s nervy napnutými k prasknutí, až někteří i praskli až to zařinčelo. Co s takovým prasklým trpaslíkem?

Protože tu krásu nelze popsat slovy, shlédněte s námi mimikry trpaslíků. Jeden má dokonce malá křidélka. Asi to je trpaslík – anděl. Ještě před smrtí. Protože jsme na něj narazili hned u vchodu, jedná se zřejmě o trpaslíka ve funkci anděl strážný. Pro ilustraci přikládáme také snímky rampouchů, aby i laik rozeznal, jaký je rozdíl mezi rampouchem a trpaslíkem. Rozdíl poznáte i žužláním. Zatímco rampouchu se žužlání příčí, neb se tím ničí, trpaslíkovi se žužlání vůbec nepříčí. A protože se to dál příliš rýmuje, vrátíme se k tématu.

Prohlédli jsme si i obě jezírka. Do bezedného jezírka jsme museli házet kamínky, abychom určili, kde že je ta zatroleně neviditelná hladina. Bezedené jezírko vypadá, že má dno. Ale dno ve skutečnosti nemá, protože pokračuje dolů zavalenou šachtou. Prostě se tváří, jako zacpané, ačkoli je bezedné. Ostatně známe své papenheimské! Jibák se tak také umí přetvařovat. Leckdy už vypadá zacpaný, ve skutečnosti je bezedný.

Inu, co dodat. Po prohlídce trpaslíků a jejich shromáždění jsme se zase vydali k domovům. Buďtež zdrávi, trpaslíci! A vzpomínejte na nás v dobrém! My víme, že jste z nás měli radost. Však jste se někteří tiše smáli, až jste smíchy popukali. Tak příště nepukejte, protože pak nám bagány po vás strašně kloužou. 

Reakce na kritiku:

• Odkud prý vím, že trpaslíci pocházejí ze severu:  Myslíš, že by už od mimi uměli házet ledové mimikry, kdyby pocházeli z Černošska,?
• Prý komentář „trpas napodobuje tuleně“ je chybný, protože na snímku spíš připomínají tučňáky: To je kravina, protože tučňáci bydlí na jihu a trpaslíci na severu, takže musejí napodobovat tuleně.
• Prý článek používá příliš tvrdých slov: A jak by asi dopadlo uprostřed tvrdých skal slovo měkké, ty chytráku ?!  Bylo by na sračku!
• Prý to je všechno nesmysl: Odpovídáme spolu s Jiřím Suchým – „Tu krásu nelze popsat slovy“, to je celý smysl.