Čmelák

Čmelák zvaný Ruml sídlil v dílně ve výdejně. Jako bývalý horník umístěný před důchodem ve strojařské dílně rozděloval ocel pouze na „kovářskou“ – hranatou a „soustružnickou“ – kulatou. Životem mezi strojaři si rozšířil kvalifikaci a nástrojovou ocel přezdívanou „radeko“ nazýval poldium, poněvadž na ní byl nápis Poldi. Jinak rozšířil svoje činnosti o opravy obuvi všem známým.

Čmelák také pekl v kalící peci psa. To když kolega učeň Milan zvaný Ricin marodil. Poněvadž jsme jezdili do města opravovat podnikové bytovky, tak před návratem jsme měli za úkol navštívit nemocného kolegu a poptat se, jak to vypadá dál. Milan byl rád a hned mě pozval k němu na půdu, kde visel na trámu menší vlčák bez kůže a vnitřností. Po návratu do dílny a referování o zdravotním stavu Milana, jsem byl okamžitě vyslán dovézt toho psa, že bude zase jednou dobře. Než jsme se na otočku vrátili, už se brousily nože ze závodní kuchyně, také česnek se našel a sůl, velký hrnec, a svačinový stůl se změnil na řeznický. Docela mě mrzelo, že jsem na tu pečenou divočinu nebyl v práci. Sešlost byla veliká, prý všichni „labužníci“ ze všech koutů fabriky se seběhli. Já jsem si odnesl jen na košt trochu naloženého masa. Utíkal jsem tehdy na vlak kolem sousedovic uštěkaného psa, který tentokrát jen vyběhl, zarazil se a ani neštěkl. I přes vůni česneku věděl své.