Únava v pracovní době?

Přes všechnu snahu překračovat normy a plnit závazky k různým výročím a příležitostem, nastávala tu a tam u některých pracantů období nebo spíše jen chvilky nezměrné únavy. Ta se přirozeně projevovala ztěžknutím hlavy a tedy nutnost ji na něco položit, nebo dokonce zalehnout do předem pečlivě připravených pozic. Různé příruční sklady ale i jinak nevyužité prostory pod schodišti, přímo volali o využití v ohrožení před pracovními úrazy. Uznejte, že nelze čelit únavě sledováním monotónního pohybu jakéhokoliv stroje, bez zvýšeného rizika mikrospánku s následným pádem do pracovního prostoru stroje. A tak po zralé úvaze, se pracovníkům jimž nestačila krátká doba odpočinku během pobytu doma, uchylovali do svých vyhlédnutých doupat aby nabrali nové síly. Někteří byli tak ofrklí, že odpočívali přímo u stroje a tak hrdinně dodržovali své pracovní povinnosti. Škodolibým kolegům takové manévry většinou neunikly a navíc dokázali odhadnout dobu nutnou k tvrdému spánku. Tehdy stačilo do plechových dveří mrsknout kus železa a skladník, kterému se možná zdálo, jak ho dopadl šéf, si ve spánku neuvědomil, že těsně nad sebou má další regál a jeho čelo tak narazilo takříkajíc natvrdo.

Proto bylo mnohem bezpečnější odpočívat během práce. Nohy přenášely rytmický zvuk stroje, ze židle bylo možno sledovat chvění podlahy při nenadálém příchodu škodolibého kolegy nebo šéfa a oči i když zavřené sledovaly možné ukončení pracovní doby, kterému předcházelo zhasnutí v hale.

Zodpovědnější jedinci odpočívali zásadně v době svačiny, přesvědčeni, že odpočinek je výživnější než jídlo.