Ražba komínů

I jako povrchový zaměstnanec jsem se dostal do podzemí. Přidělili nám průvodce, abychom se v šachtě neztratili a vydali jsme se chodbou druhého patra kamsi do nitra Příčné hory. Někde vzadu jsme vyjeli Alimakem do mezipatra a tam jsme se dostali do místa, kde stál u nás na povrchu reklamovaný škrabákový vrátek. Během opravy pořád kdesi rachotily vrtačky, které přestaly před svačinou. Do naší dílny vrazili čerstvě ostříkaní vodou dva havíři – komináři, ze svých fáráků vyndali svačiny, pojedli a nezvykle často se dívali na hodinky. Pak ještě vytáhli cigarety, zakouřili si a se slovy „jdeme“ vyrazili do labyrintu chodeb. Zajímalo mě, co dělají a také jak vlastně razí ty komíny. Tak mi ukázali klec podobnou Alimaku, kterým jsme přijeli my, s tím rozdílem, že jejich klec byla zavěšena vodorovně pod stropem spodní chodby. Do ní si vlezli a vleže spustili vzduchový motor, který poháněl šnekovou převodovku a po hřebenové koleji vyjížděli do téměř kolmé šachty nahoru. Z ležící polohy se tak dostali postupně do svislé polohy i s klecí a ve stropě klece otevřeli poklop, kterým si při cestě vzhůru kontrolovali všechny části hřebenové koleje, zda nedošlo k uvolnění některé, protože kolej je nesla i s nářadím vzhůru. Po vystoupání do už vyrubaného komínu a jeho vrchní části zastavili klec, vylezli na strop klece, vytahali všechno vybavení jako vrtačky, vrtné tyče a podpěry, postavili se na vrch klece a vrtali další otvory pro trhaviny. To vše vrtali nad hlavou, dolů po nich tekla chladící voda z vývrtů i s vrtaným materiálem. Plošina výtahu, na které stáli byla tak 1,5 x 1,5 metrů, bez zábradlí a profil vyraženého komínu byl cca 3 m. Po navrtání denní dávky ještě naládovali trhavinu, zapojili rozbušky, spustili dráty a poslali výtah na cestu dolů. Oni sami, aby nemuseli čekat v těsné kabině výtahu, sjeli po hadicích, které za sebou výtah táhnul až nahoru. Byla to jedna hadice se vzduchem a druhá s vodou. Pro lepší představu, je to jako sjíždět z výšky sedmého patra po hadici, kterou si cestou nahoru sami sesvorkujete. Dole počkali na sjetí výtahu, to bylo to kontrolování hodinek, mezitím zapojili dráty, uklidili věci pod strop vedlejší chodby a nakonec odpálili a mohli vyfárat. Odpolední šichta škrabákem odtěžila všechno kamení co spadlo a druhý den se vydali nahoru opět výtahem, s tím, že museli znovu kontrolovat kolej po které jedou a po vyjetí nahoru prodloužit svoji kolej, a ještě omrknout strop, jestli nad nimi nevisí nějaký uvolněný kus kamene. Opět jako včera odtrhnout uvolněné kameny a nenechat se jimi zabít nebo zranit, vrtat celou šichtu nad hlavou, naládovat a znovu střelit.

I jako povrchový zaměstnanec jsem se dostal do podzemí. Přidělili nám průvodce, abychom se v šachtě neztratili a vydali jsme se chodbou druhého patra kamsi do nitra Příčné hory. Někde vzadu jsme vyjeli Alimakem do mezipatra a tam jsme se dostali do místa, kde stál u nás na povrchu reklamovaný škrabákový vrátek. Během opravy pořád kdesi rachotily vrtačky, které přestaly před svačinou. Do naší dílny vrazili čerstvě ostříkaní vodou dva havíři – komináři, ze svých fáráků vyndali svačiny, pojedli a nezvykle často se dívali na hodinky. Pak ještě vytáhli cigarety, zakouřili si a se slovy „jdeme“ vyrazili do labyrintu chodeb. Zajímalo mě, co dělají a také jak vlastně razí ty komíny. Tak mi ukázali klec podobnou Alimaku, kterým jsme přijeli my, s tím rozdílem, že jejich klec byla zavěšena vodorovně pod stropem spodní chodby. Do ní si vlezli a vleže spustili vzduchový motor, který poháněl šnekovou převodovku a po hřebenové koleji vyjížděli do téměř kolmé šachty nahoru. Z ležící polohy se tak dostali postupně do svislé polohy i s klecí a ve stropě klece otevřeli poklop, kterým si při cestě vzhůru kontrolovali všechny části hřebenové koleje, zda nedošlo k uvolnění některé, protože kolej je nesla i s nářadím vzhůru. Po vystoupání do už vyrubaného komínu a jeho vrchní části zastavili klec, vylezli na strop klece, vytahali všechno vybavení jako vrtačky, vrtné tyče a podpěry, postavili se na vrch klece a vrtali další otvory pro trhaviny. To vše vrtali nad hlavou, dolů po nich tekla chladící voda z vývrtů i s vrtaným materiálem. Plošina výtahu, na které stáli byla tak 1,5 x 1,5 metrů, bez zábradlí a profil vyraženého komínu byl cca 3 m. Po navrtání denní dávky ještě naládovali trhavinu, zapojili rozbušky, spustili dráty a poslali výtah na cestu dolů. Oni sami, aby nemuseli čekat v těsné kabině výtahu, sjeli po hadicích, které za sebou výtah táhnul až nahoru. Byla to jedna hadice se vzduchem a druhá s vodou. Pro lepší představu, je to jako sjíždět z výšky sedmého patra po hadici, kterou si cestou nahoru sami sesvorkujete. Dole počkali na sjetí výtahu, to bylo to kontrolování hodinek, mezitím zapojili dráty, uklidili věci pod strop vedlejší chodby a nakonec odpálili a mohli vyfárat. Odpolední šichta škrabákem odtěžila všechno kamení co spadlo a druhý den se vydali nahoru opět výtahem, s tím, že museli znovu kontrolovat kolej po které jedou a po vyjetí nahoru prodloužit svoji kolej, a ještě omrknout strop, jestli nad nimi nevisí nějaký uvolněný kus kamene. Opět jako včera odtrhnout uvolněné kameny a nenechat se jimi zabít nebo zranit, vrtat celou šichtu nad hlavou, naládovat a znovu střelit.