Tak, jako každý přestupný rok, i letos 29.2.2020 jsme horovali pro jesenický fórglór, tentokrát v důstojném prostředí jesenické kaple. (Pro ty, kteří se domnívají, že ve fórglóru jsme udělali pravopisnou chybu, přikládáme vysvětlení, že pojem pochází ze sloučeniny glória/sláva a fór/vtip).

Mluvčí Jesenického smíšeného pěveckého sboru (JSPS) a mlččí kahancových tanců KPZH slavnostně zahájili Horování. Protože každého 29. února očekáváme časoprostorovou díru, která nám umožní odhalit další z tajemství kancionálu zlatohorského, následovala riťuální mysteriózní skladba Díra a 4 voči, při níž se ale mlččí rozkecal natolik, že na interpretaci nezbyl žádný čas. Proto byl JSPS vystřídán nesmíšeným souborem kahancových tanců, an počal pěti hymnu hornickou, hlasy arci mužnými. Naštěstí dlel poblíž sbor smíšený, který se s nesmíšeným smísil natolik, že z výsledné směsice hlasů již nevznikal humus, ale hymnus ze všech hymen nejhymnovatější.

Umělecký přednes jesenického fórglóru byl zahájen holadupkou Ho. Poté předvedl JSPS tklivou místní píseň Vyletěla vlaštovička v kánonickém provedení. Ni jedno oko nezůstalo suché, mnohá mužná brada zachvěla se dojetím (o podbradcích ani nemluvě).

Dalším kusem byla starodávná kramářská balada Duch Gill o tajemném obyvateli rejvízských rašelinišť. Strašidelné podání všech účinkujících působilo na diváky natolik, že nejedno prádlo spodní zježilo se hrůzou.

Šokující odhalení přineslo rozkrytí dezinformačně překroucené písně Išla marína, která ve starodávném hornoslezském originálu zní „Išua mamina“ a její správný název zní: „Huja, huja“. Původní holaryjka cudně poodhaluje intimní život zdejších obyvatel i mentální úroveň neznámého autora této písně.

V odhalování se pokračovalo i nadále, samozřejmě stále cudně. Odhalen byl genotyp zdejších obyvatel prostřednictvím kramářského výstupu „Strýček“.

První část zakončena zpěvným vinšováním všeho dobrého a hornickým pochodem s odchodem Holala! (Holala pochází z hornického pozdravu: Hóra lapidés labéfactó, tzn. nastal čas lámat kameny.)

V přestávce měli lidé možnost přesvědčiti se pomocí mikroskopu o pravosti kancionálu zlatohorského a seznámiti se s historií patrona tkalců sv. Emana.

V následující části proběhla výuka některých zdejších prastarých tanců. Vyzkoušeli jsme si zejména hornickou polonézu Á, jejíž základní krok vychází z tlačby huntu (důlního vozíku). Rovněž tkalcovský mateník se těšil oblibě a odhalen byl i fakt, že světově populární směr disco pochází původně z Jesenicka, neb text i taneční pohyby jasně vypovídají o tom, že původ tohoto tanečního směru nalezneme v holadupce Di s kozú.

Proveden byl pietní akt kladení věnců k památníku tkalců sv. Emana, aniž by byla jeho busta odhalena. Odhalen však byl bájný staroslavný hudební nástroj varyto. A vzhledem k aktuální zdravotní situaci byl proveden kurz parazitologie, po němž se úspěšní absolventi stali parazitology i parazity. Vhodní hostitelé pak hostili své parazity u baru.

Večer byl zakončen opakováním naučené látky.

Celý program první konžertní části večera včetně ukázek z výuky můžete shlédnout ZDE díky preciznímu snímku Martina Sochora.

Díky Vám všem, kteří jste nám pomohli vykouzlit čarokrásnou atmosféru a rozveselit zrak i ducha.