Po letní rekreaci, kterou jsme si zpestřili brigádami na naší štole Marie Pomocná I., vyrazil  badatelský kahancový tým časně ráno v pátek 16. září 2016 na Den horníků do Stráže pod Ralskem, kam byl pozván pracovníky státního podniku DIAMO. Obrázky z tohoto našeho výletu naleznete zde. Výlet se báječně vydařil, neb hned na začátku nám cestu zkřížila divoká prasata, která s námi chvíli držela tempo. Zřejmě se cítila mezi svými.

Náš kraj jsme reprezentovali vzorně. Nejprve v hospodě, pak v kulturním domě a pak na terase tohoto mohutného kulturhausu, kdež jsme zdárně vyučovali jesenické tance. Největší úspěch jsme slavili v likvidaci řízků a dalších pokrmů. Velká část badatelů se musela vrátit k domovu, avšak hrstka prošla ještě noční okolí i jádro a dokonce vnikla do sověty poničeného hradu Wartenberku.

Jen duch Gill zůstal stát se svými francouzskými holemi pod hradbami. Zjevila se policejní hlídka, patrně přivolaná zařízením uvnitř obnovovaného hradu, a zastihla ducha, an staticky fixován berlemi hrdinně močí do hradního příkopu. Hlídka prozkoumala baterkami okolí a duchovi nabídla odvoz policejním vozem. Gill však dolů svést nechtěl, a tvrdošíjně setrvával v podepřené pozici, neb byl zaneprázdněn močením a složitým kalhotovým uzávěrem, jenž při svitu policejní baterky jevil se ještě záhadněji, takže vyvolal starěcký třas rukou tohoto nestárnoucího mystika. Zbylá badatelská hrstka zatím pronikala neproniknutelnými kopřivami a trním z druhé strany hradu, takže popáleniny byly i shora na pleších i uvnitř v nosech. Jelikož byl Gill neoblomný a dalších kumpánů jeho nebylo možno spatřiti, policie odjela a mlčky vyčkávala v městečku. Působnost hrstky v neprůchodné části pod hradem totiž rozumný člověk nemohl předpokládat.

Pro průchodu gigantickými kopřivami a trním zarostlým suťoviskem a po zlezení vstupního kamenného mostu se mladičký Řehoš  obrátil k oběma dědkům, kteří v temnotách  kopřiv razili cestu za pomoci svých na boso obutých sandálů a kraťasů, řka: „Doufal jsem, že ke stáru zmoudřím. Ale vy jste mne připravili o poslední iluze.“

A tak se hrstka opět spojila s duchem Gillem, jenž setrvával na hradbách pomocí svých francouzských holí a šla se dojuchat do kulturáku, kde již měli oslavenci vrcholnou špičku, takže zábava byla hluboce pokleslá.

Zmíněná badatelská hrstka, přenocovala v nedaleké budce a časně ráno vyrazila do skalního divadla, zda-li by se tam také nedalo vystupovat.

Poté, co jsme tam vystoupili , zjistili jsme, že by se tam vystupovat nedalo.

Po prozkoumání průlomu Ploučnice jsme usoudili, že po vysanování vodního toku v r. 2037 to bude nádherný sjezd a s tímto plánem jsme se vrátili k domovu.