Ukončení provozu tkalcovské expozice na Rejvízu
Od roku 2008, kdy byla otevřena Rejvízská tkalcovna, prošlo tímto „mini“ muzeem skoro dvacet tisíc návštěvníků. Za patnáct let, byť sezónního provozu, se zde vystřídalo téměř 40 průvodců z řad členů Klubu přátel Zlatých Hor, jejich rodinných příslušníků ale zaměstnávali jsme i průvodce z řad uchazečů o práci v evidenci Úřadu práce.
I když na Rejvízu je sezóna jen něco málo přes dva měsíce v roce, ubytovaní i průchozí hosté navštěvovali rádi a co víc, vraceli se s dalšími známými a nadšeně jim ukazovali, co všechno zde mohou vidět. Muzeum lákalo. Kdo by bez povšimnutí prošel kolem, když se teprve tady mohl dozvědět, co to znamená „mít všechno v cajku“, co to je prošlup, nitěnky, brdo, člunek, osnova… Atmosféra staré chalupy napovídala hodně o historii místních samot a zde, na Rejvízu, byla navíc umocněna starými bájemi o mechových jezírkách a skřítcích, o pyšném městě Hunohradu.
Tkalcovská expozice se stala jedním z klenotů Rejvízu.
To potvrzovaly zápisy v návštěvních knihách. Kromě obvyklých česky a polsky psaných, se také objevil zápis v japonštině a letos dokonce v arabštině pozdrav přímo z Betléma (území palestinské samosprávy), samozřejmě psaný zprava do leva.
Umístění tkalcovny jsme připravovali do staré Vladařovic chalupy ve Zlatých Horách. Z toho sešlo, a tak jsme se dohodli s tehdejším farářem Pavlem Kuchařem na využití prostor bývalé fary na Rejvízu. Někteří návštěvníci se také podivovali, že církev je nakloněná podobným projektům.
Když už bylo v letošním roce 2023 jasné, že z důvodu stoupajícího nájmu budeme ukončovat provoz, obeslali jsme jedenáct institucí v okolí s informací o chystaném ukončení činnosti a nabídce exponátů. Jediným zájemcem se stalo Krnovské muzeum, které odkoupilo historické dřevěné exponáty, a ke konci se podařilo najít zájemce z muzea starých strojů v Žamberku, pro vystavení kovového plátnového stavu ze zlatohorského Moravolenu. Proto jsme navštívili muzeum v Žamberku, kde kromě parních strojů, parních válců, lokomotiv, aut a pil, mají v horním patře i textilní stroje všeho druhu a kde bude i náš stav vystaven. Dokonce jako jediní nabídli našemu spolku dostatek místa pro naší expozici, a hlavně spolupráci na akcích, kde nás budete moci spatřit při tkaní koberečků, předení na kolovratu příp. jiných atrakcích.
Na atmosféru tohoto úžasného muzea se můžete podívat na některém z jejich videí:
Krnovské muzeum převzalo hlavně lnářskou expozici, dva kolovraty, mandly a supíkovický plátnový stav s cívečnicí a snovadlem. Také oni si zamluvili naši občasnou výpomoc při akcích.
První zprávy o rozvinuté plátenické výrobě ve Zlatých Horách a Bruntálsku pocházejí z počátku 16. stol. To by mělo být obsahem zlatohorské části tkalcovské expozice v Krnově.
Len v té době nebyl jen přadnou rostlinou. Petr Ondřej Matthioli ve svém „Herbáři, jinak Bylinkáři velmi užitečném“, vydaném roku 1562, o něm takto hovoří:
„Len je všem známý. Proutek má tenký, lokte zvýši i vyšší, nemá žádného suku. Lekvař z mouky lněné a z medu učiněná a často užívaná prsům spomáhá a drápavost trubic v hrdle šlechtí, napravuje a kašel zahání… K léčení doporučuje i lněné plátno, neb žádný člověk bez něho býti nechce. Slouží králům, knížatům, měšťanům a také sedlákům. Touží po něm i ta služebná čeládka. A tak nadělají z něho sobě cích, plachet, košilí, harcovnic, rukávec, perkytlí, fěrtuchův, plének etc. a což komu potřebí jest. Ano i k flastrům, k hadrům a také vonucím se len hodí“.
Po patnáctiletém provozu tkalcovny na Rejvízu bych rád poděkoval paní Danuši Patákové a také všem členům i příznivcům Klubu přátel Zlatých Hor za práci a nadšení pro oživování textilních tradic na Zlatohorsku.
One Comment
KPZH – Konečně máme klubovnu! says:
14.10.2024 at 6:23
[…] nádraží povede alespoň pár let výborně a pomůžeme ke zvelebení zdejších prostranství. Jak jsme informovali, naši expozici tkalcovství na Rejvízu jsme byli nuceni uzavřít a většiny exponátů se […]